Můžete zavzpomínat na chvíle, kdy k vám vrtulník transportoval těžce popálenou, v té době ani ne dvouletou Natálku? Jaké prognózy měla?
U tak malého dítěte se dají očekávat život ohrožující komplikace už při popálení pět procent těla, pokud není nasazena rychlá a odpovídající léčba. Od deseti patnácti procent už jde o rozsah kritický a život ohrožující i při správné léčbě. - čtěte Lékař: Dítě ohrožují šestnáctkrát menší popáleniny, než má Natálka
Natálka se vrátila do máminy náručeAnna Siváková si mohla po sedmi měsících pochovat dceru |
Takže u nás stále mohou umírat děti s deseti nebo patnácti procenty popálenin?
Mohou. I s menším popálením.
A umírají?
Ano. Rozsah okolo čtyřiceti procent je už extrémně vysoký. Natálka byla hluboce popálena na sedmdesáti sedmi procentech povrchu těla. To je extrémně moc.
Řekněte upřímně, co jste si mysleli, když vám Natálku přivezli na sál?
Že její šance na přežití nejsou většinové, že mnohem více hrozí její smrt. Je fakt, že v poslední době medicína pokročila obrovsky dopředu, máme zkušenosti z podobných případů, byť s tak rozsáhlými popáleninami jsme se asi nesetkali. Medicínu dělají lidi - s vědomostmi a zkušenostmi. To je na nich nejcennější, kdyby tomu tak nebylo, dala by se medicína dělat podle návodu, tak jako se lepí letadla... Tím, že jsme měli zkušenosti, přístrojové vybavení a praxi s umělou kůží Integra, jsme tu šanci dostali a využili ji. A Natálka měla také štěstí, že to všechno její organismus vydržel.
Mluvíte o štěstí, ale to asi není příliš medicínský termín. Co měla Natálka, že přežila, když i méně popálené děti umírají?
Nerozvinula se u ní žádná život ohrožující komplikace, kterou bychom neuměli vyřešit. Všechny její kritické stavy, včetně zápalu plic a selhání některých orgánů, se vždy dalo vyřešit. Ale faktem je, že my jsme v tom Natálce jen pomáhali, dořešit si to muselo její tělo. A podařilo se. Buďme rádi.
Natálka prodělala velmi těžké popáleniny, řadu komplikací, desítky operací. Jak se to všechno projevilo na jejím zdravotním stavu, poškodilo to všechno nějak její organismus?
Máme k dispozici laboratorní testy. Zaznamenali jsme některé zvýšené hodnoty poškození, například při jaterních testech, ale ty hodnoty se upravují téměř do normálních stavů, nicméně zatím ještě úplně normální nejsou. Co bude dál, to je otázka. Je ale velká šance, že Natálčiny vnitřní orgány přečkají tu zátěž bez vážnějších následků.
Co Natálku v nejbližších týdnech, měsících a letech čeká?
Už teď jsme zahájili sérii rekonstrukčních výkonů. Natálka už má nyní prakticky zahojenou kůži. To bylo to nejdůležitější, tímto vlastně končí akutní období nemoci z popálení. Teď nastává další období: rekonstrukční a rehabilitační. U rehabilitace jde nejen o rozhýbání kloubů a svalstva, ale i o psychickou rehabilitaci - o návrat zpět do vlastního prostředí. Obávám se, že Natálka má většinu života, který si nyní pamatuje, spojenou s nemocniční postýlkou. Takže to vlastně nebude ani návrat zpět, ale úplně nová kapitola života, který se před ní otevírá.
A ty rekonstrukce?
Jizvy mají tendenci se smršťovat a transplantované plochy kůže pomaleji rostou. To znamená, že teď v průběhu růstu bude docházet k relativnímu zkracování popálených ploch a bude potřeba dělat různé úpravy v oblasti loktů, podkolení - zkrátka tam, kde se může měkká tkáň stahovat a bránit v pohybu. Teď už má Natálka dvě takové rekonstrukční operace za sebou - jde o pravou nožičku, kde měla ohnutý palce na noze až do chodidla a pak měla velké staženiny na hřbetní straně pravé ruky. Na tato místa jsme přenášeli její kůži z podbřišku, aby se ona místa alespoň částečně narovnala.
Jak moc Natálku poznamená bolest, kterou prožila?
Myslím, že bolest při správně vedené terapii k léčbě nepatří. My jsme schopni ji utlumit farmakologicky. Něco jiného samozřejmě je citlivost a bolest při rozhýbávání kloubů v rámci rehabilitace. Tam určitě nějaká míra bolesti bude. Ale při operacích a nejakutnější fázi popálení lze bolest potlačit.
Takže ty největší bolesti na Natálku teprve čekají?
Já si myslím, že bolest, o které bude vědět, ji teprve čeká.
Nicméně jak Natálku psychicky poznamenal ten sedmiměsíční pobyt na lůžku?
Už pohled na zelenou či bílou barvu, v jakých tady chodíme, v Natálce bude budit určitou obavu, co s ní kdo bude dělat. Je to otázka šetrného přístupu k ní, otázka motivace rodiny a hlavně: práce matky. Máme zkušenost s popáleninami chlapce z Prostějova (Lukáš Hýbl, pozn. red), kde matka dokázala s chlapcem neuvěřitelné pokroky. - o příběhu Lukáše Hýbla čtěte více zde
Co musí matka zvládnout?
Nesmí podlehnout fňukání dítěte, které už nebude chtít cvičit, musí na něj být zdravou mírou tvrdá, aby se hýbalo, nepomáhat mu s každou maličkostí, musí jej vést k tomu, aby se staralo samo.
Můžete díky zkušenostem s léčbou Lukáše Hýbla říci, co asi čeká Natálku?
Každému člověku se hojí popáleniny jinak. U Natálky musím v tuto chvíli říci, že kvalita jejich jizev je kupodivu velmi příznivá. Výskyt sražených jizev, které mohou bránit v pohybu, je ve srovnání s jinými popálenými dětmi minimální.
Vy jste Natálku zachránili, přestože měla takový rozsah popálenin, že odborníci ani dosavadní praxe jí nedávali mnoho nadějí. Nemáte obavu, že teď budou od vás rodiče popálených dětí a veřejnost vůbec očekávat už jenom zázraky se šťastným koncem?
To už se děje. Přicházejí za námi blízcí pacientů a říkají: Vždyť vy dokážete dělat zázraky, tak teď jeden pro nás udělejte!
To asi není zrovna jednoduchá situace.
Ale vždyť my se o ty zázraky snažíme a taky je občas děláme...
