Rodina teď má starší, ale hezky opravený a vybavený domek v Budišově nad Budišovkou a pod velkým a bohatě ozdobeným vánočním stromkem se i díky lidem z celé země sešlo tolik dárků, že to rodina ještě nikdy nezažila.
Anna Siváková říká, že byla šťastná, když si uvědomila, že ještě před několika týdny nevěděla, jestli její těžce popálená dcerka přežije a celá rodina živořila ve dvou malých místnostech azylové ubytovny ve Vítkově.
"Lidé nám posílají balíčky s hračkami pro děti, přicházejí povzbudivé dopisy z celé země. Chci za ně moc poděkovat," říká Anna Siváková. Stejně by ale dala všechny dary za to, kdyby mohla vrátit čas a její rodina by se znovu sešla o Vánocích ve starém a maličkém domku u silnice ve Vítkově.
"Měli jsme tam jen dvě místnosti. V jedné jsme žili já s přítelem a našimi čtyřmi dětmi, ve druhé má matka s nevlastním otcem a jejich synem. Ale byli jsme šťastní a hlavně zdraví," říká Anna Siváková. Na Vánoce se u nich ve Vítkově sešla vždycky celá rodina, ona přichystala obrovskou mísu bramborového salátu a v domku nebylo k hnutí.
I teď přijeli na svátky její příbuzní a ráno po Štědrém večeru spali na zemi snad ve všech místnostech kromě kuchyně. "Nemáme ještě pořád postele, hlavně děti už nechtějí spát na matracích na zemi, ale snad do Nového roku by už nám je měli přivézt," říká Anna Siváková.
Natálka proplakala celou noc
O Štědrém večeru byla šťastná, ale následující noc ji zase vrátila do kruté reality, uvědomila si znovu, že má těžce popálené dítě. "Natálka vůbec nespala, strašně ji svědí hojící se kůže, takže celou noc proplakala, pořád mě prosila, abych ji poškrábala. Jenže to já nemůžu, abych jí neublížila, jen ji tak trochu silněji hladím, ale moc to nepomáhá," říká Anna Siváková.
Natálka a její matka nakonec usnuly v pět hodin ráno. "Dostala jsem v nemocnici kapky, doktoři věděli, že ji to bude svědit, ale ty léky vůbec nezabírají," říkala po probdělé noci unavená Anna Siváková.
Přiznává, že až teď na ni naplno doléhá starost a péče o Natálku. "Všichni mi říkali, že to bude moc těžké, že nás všechny nečekají vůbec lehké roky. Já jim věřila, ale říkala jsem si, hlavně ať už jsme doma a spolu, pak už to půjde samo. Ale ono to jen tak nejde, je to tak těžké," říká Anna Siváková.
Třikrát denně se hodinu snaží s Natálkou cvičit, aby rozhýbala ztuhlé klouby a svaly. "Nikomu bych to nepřála, malá nechce cvičit, moc jí to bolí, naříká a volá o pomoc," usměje se trpce Anna Siváková.
Natálka se podle ní změnila, není už taková, jaká byla před požárem. "Dříve byla takový samorost, kdybych ji nehlídala, vystačila by si na všechno sama. Ano, i teď běhá po čtyřech po celém domě, ale každou chvíli se přijde přitulit ke mně, tátovi nebo k některé ze tří sester. Pořád chce pusinky a volá nás k sobě. To dříve nedělala," říká Anna Siváková. "Ale v něčem je stejná, když ráno vstane, tak takovou hodinu a půl je strašně protivná," směje se máma Natálky.
. Zrušená diskuse
Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě.
