Podívejte se na pochodující Sasy v Drážďanech a vidíte budoucnost evropské politiky. Podívejte se na Francii, kde najednou získává body krajně pravicová Národní fronta Marine Le Penové, a uvidíte totéž. Podívejte se na Řecko, kde má k nedělnímu volebnímu vítězství našlápnuto radikálně levicová Syriza.
Nebo na trochu jiný případ ze Slovinska, kde loni vyhrál volby Miro Cerar, ctihodný, leč neznámý univerzitní profesor ústavního práva, jenž vstoupil do politiky jen šest týdnů před nimi. Mají být předzvěstí politického zemětřesení, jež se možná letos odehraje v Evropě.
K této prognóze dochází respektovaný Economist Intelligence Unit ve studii pro britskou BBC.
Vzestup populistů a krize demokracie
Analýza přináší čtyři hlavní závěry:
1) Přitažlivost populistických stran rychle roste, některé z nich by mohly vyhrát volby, ale i kdyby ne, v důsledku jejich nástupu budou tradiční politické strany nuceny uzavírat dříve nemyslitelná politická spojenectví
2) Evropská „krize demokracie“ je propastí mezi elitami a voliči
3) V srdci evropské politiky je zející díra v místě, kde by měly být velké myšlenky
4) Klíčovými faktory, které k současnému stavu přispívají, jsou nízká volební účast a propad členství v klasických politických stranách.
Mimochodem, to poslední dokládají až nečekaná čísla. V Británii od roku 1980 do roku 2009 ztratily politické strany dvě třetiny členů, ve Francii asi 57 procent, ve Švédsku skoro polovinu, v Itálii třetinu a v Německu víc než čtvrtinu. Je to celoevropský trend.
Nejbližším okamžikem, kdy by se mohlo ukázat, že se studie naplňuje, je nadcházející neděle, kdy předčasné řecké volby může vyhrát Syriza. „Pokud by se to stalo, vyslalo by to šokové vlny do celé Evropské unie, protože výsledek by se stal katalyzátorem politických otřesů jinde,“ uvedla zpráva. Dalšími zeměmi, jež jsou zranitelné, protože čekají volby a na vzestupu jsou tam nové politické síly, jsou Dánsko, Finsko, Španělsko, Francie, Švédsko, Německo a Irsko.
Zklamání z tradičních stran
Příčinou možných změn je bobtnající nespokojenost se stávajícími politickými stranami. Mezi nimi a jejich tradičními voliči se otevřel předěl. Do mezery se sunou populisté, kteří ji sice umějí dobře vycítit, ovšem přicházejí často se špatnými a povrchními řešeními.
Nahrává jim pocit lidí, že byli podvedeni politiky, jelikož ti nemají patřičné schopnosti, nenacházejí řešení ani vize a více než zájmy veřejnosti sledují osobní či stranické cíle. Ukazuje se rovněž, že ve světě, kde vedle sebe díky mnoha informacím, a tudíž mnoha různým výkladům událostí existuje mnoho pravd najednou, narůstá mezi lidmi touha, aby jim konečně někdo zjevil tu jedinou správnou. Jsou ochotni zkoušet i zcela neznámé hlasy.
Podle studie Economist Intelligence Unit populisté těží především z obav, že rozhodování se přesunuje do Bruselu, ze znepokojení z imigrace a ekonomiky, jež přešlapuje na místě.
