Nastassja Kinská: "Pracuji pro své děti"

Život Nastassji Kinské, hvězdy zahajovacího večera karlovarského festivalu, je jeden velký hořký paradox. Věčně jí předhazovali slavného otce, Klaus Kinski však rodinu záhy opustil. Vlastním dětem slibovala lepší zázemí, nicméně pak také je vystavila svým bouřlivým vztahům a rozchodům. Zazářila už jako školačka, říkali jí "německá Lolita" a "symbol sexu", ovšem doplatila na to. "Režiséři mě nebrali celé roky vážně. Byla jsem mladá a oni si mysleli, že mnou mohou manipulovat," obhajovala herečka zpětně své chování náladové hvězdy - prý to býval jen obranný reflex. Čím více vyzrávala, tím méně náročné filmy jí nabízeli, v době, kdy se živila jako modelka, o ní sarkasticky psali, že právě v téhle roli je prý nejlepší: "němá a nádherná". V posledních letech se však znovu vrací na výsluní, jde z filmu do filmu a říká: "Přežila jsem těžké období. Starám se o své děti a tvrdě pracuji, aby ony mohly být šťastné." Snímek Americká rapsódie, který letošní festival zahajuje a v němž Kinská hraje ženu prchající z komunistického Maďarska, která si s sebou smí vzít jen mladší z dcer, a ta starší, kterou získá pomocí Červeného kříže až po dlouhém čase, k matce pak těžce hledá cestu, svým dějem shodou okolností připomíná složité osudy herečky - matky samé. Aby těch paradoxů nebylo málo, herečka Nastassja Kinská jako by si sama říkala o propírání svého pestrého soukromého života, protože o práci příliš mluvit nechce. "Filmy miluju, ale nerada o nich vykládám," tvrdí. Přitom i její barvitá profesionální dráha by se mohla stát podkladem pro hollywoodský příběh. Vyrůstala postupně v Západním Berlíně, Římě, Caracasu a Mnichově, kde absolvovala gymnázium. Jako třináctiletou ji objevila na jedné mnichovské diskotéce manželka režiséra Wima Wenderse, který jí svěřil ve filmu Falešný pohyb roli němé dívky Mignon. To byl první honorář, jímž dcera přispěla do rozpočtu rodiny, s níž otec už nežil. Miláčkem německého publika se stala vzápětí díky epizodě v kriminálním seriálu Místo činu, zcela rozhodující setkání však zažila v necelých patnácti. Ten osudový muž se jmenoval Roman Polanski. On z ní v roce 1979 přes noc učinil mezinárodní hvězdu a držitelku Zlatého glóbu, když jí svěřil titulní roli ve filmu Tess. Bylo jí osmnáct. "Otec mi nikdy nepomáhal. Polanski byl prvním mužem v mém životě, který mi dodal jistotu. Já ho skutečně milovala. A on miloval mě," vzpomínala herečka. Kuriózně zní, že snímek odměněný třemi Oscary s ní natočil Polanski rok poté, co se útěkem z Hollywoodu do Evropy vyhnul soudu - za svedení nezletilé dívky. Nicméně Tess otevřela mladičké hvězdě cestu k atraktivním rolím. Měsíc v kanálu sice na festivalu v Cannes v roce 1983 propadl, ale nemohli za to ani Kinská, ani Gérard Depardieu. Zato o rok později slavila v témže Cannes táž herečka veliký triumf spolu se svým objevitelem Wimem Wendersem. Jeho slavný snímek Paříž, Texas o dlouhém putování otce a syna, kteří najdou svou manželku a matku v podání Nastassji Kinské v jedné obskurní erotické peep-show, tady vyhrál Zlatou palmu. V rychlém sledu pak Kinská natočila Hotel New Hampshire, kde se sešla s Jodie Fosterovou, Mariiny milence v režii Andreje Končalovského či Revoluci, v niž byli jejími partnery Al Pacino a Donald Sutherland. Žádný z těchto snímků však díru do světa neudělal a ani Wendersovo Tak daleko, tak blízko, v němž se režisér pokusil navázat na své Nebe nad Berlínem, nedosáhl výš než ke zvláštní ceně poroty v Cannes. Nicméně na tenhle film má Kinská zajímavou vzpomínku: vedle její hlavní postavy se tu v epizodách vyskytly tak nesourodé osobnosti jako představitel poručíka Columba Peter Falk, hudebník Lou Reed či ruský státník Michail Gorbačov. Hereččiny hollywoodské snímky byly už laděny spíše komerčně, od veselohry Nevěrně tvá přes akční Nebezpečné pády až po komedii Den otců. Několikrát točila Nastassja Kinská v tuzemsku: nejprve Jarní vody, pak Prsten a nyní film o malíři Paulu Gauguinovi.