Generál Alois Eliáš je jediným ministerským předsedou, jehož hitlerovci při svém tažení Evropou postavili před popravčí četu. Stalo se tak 19. června 1942.
Jak mohla urna s premiérovými ostatky přestát dva totalitní režimy, které ho na smrt nenáviděly? Ten nacistický generála popravil, protože Eliáš proti němu bojoval. Komunisté ho naopak paradoxně obvinili ze zrady a z kolaborace s hitlerovci.
Urnu ukrývali před nacisty i komunisty
Pracovníci krematoria podle dostupných dokumentů z roku 1942 moc dobře věděli, koho po popravě zpopelňují. Neuposlechli proto nařízení gestapa, aby urnu s Eliášovými ostatky zlikvidovali, nýbrž ji tajně zazdili v budově krematoria.
Když ji po válce generálova manželka Jaroslava z rukou generála Heliodora Píky přebrala na Staroměstské radnici, téměř vzápětí ji z obav před komunisty ukryla a pro jistotu ji neoznačila ani jmenovkou. Až těsně před smrtí v roce 1981 požádala historika Tomáše Pasáka, aby ji ukryl, protože ona se už nemusí z nemocnice vrátit.
"Manžel jí rád vyhověl," říká Jana Pasáková. Tajenou generálovu urnu schovával až do pádu komunismu. "Jenomže najednou mohl znovu publikovat, přednášet, byl zván i na sympozia v zahraničí. Prací byl doslova zahlcen. Než stačil splnit poslední vůli Jaroslavy Eliášové, aby – až to bude jednou možné – generálovy i její ostatky důstojně pohřbil, tak ze dne na den před deseti lety zemřel," říká Jana Pasáková.
Manželova smrt ji natolik ranila, že se urnami premiéra Eliáše a jeho choti po dlouhá léta nezabývala. Bolest polevila až před časem. Od té doby podnikla několik marných pokusů nalézt důstojné místo pro poslední odpočinek manželů Eliášových.
"Brala jsem to jako závazek paní Eliášové a několikrát jsem se o urnách zmínila před různými lidmi, ale i oni buď vzápětí zemřeli, anebo to nebyli ti praví," dodává Pasáková.
Historik: Byl to odvážný čin
Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, jehož badatelé urnu s popelem zavražděného ministerského předsedy nyní schraňují, považuje jednání manželů Pasákových za velmi odvážné.
"Nebýt jejich neohroženosti, nemohli bychom ani třiašedesát let od premiérovy vraždy vzdát Aloisi Eliášovi pocty, jež mu právem patří a které mu vzdány nikdy nebyly. Státní vojenský pohřeb se všemi poctami odpovídá dle mého soudu generálovým zásluhám v boji o svobodu této země," míní Aleš Knížek.
Historik Jan B. Uhlíř odhaduje, že o urně tušili už jen asi tři lidé, takže mohla velmi snadno jednou provždy zmizet.
Pro historiky má velkou cenu i Eliášova nalezená pozůstalost: snubní prsten, šachové figurky z chleba či karty, které si ministerský předseda odsouzený nacisty k trestu smrti vyrobil v kriminále, aby si zkrátil čas. Vzácný je i pozdrav od prezidenta Edvarda Beneše z Londýna, maturitní vysvědčení, ale i premiérský kožich.
Eliáš patří na Slavín
Historici se domnívají, že ostatky manželů Eliášových patří právem na Slavín, kam by mohly být převezeny na lafetě děla, což je jeden ze symbolů státního vojenského pohřbu. Premiér Jiří Paroubek si již mínění historiků prostudoval.
"Napsal jsem k němu pár poznámek a požádal šéfa Úřadu vlády, aby mi připravil stanovisko, jak celou tu velmi citlivou věc řešit. Umím si nicméně představit uložení ostatků Eliáše na Slavíně či v památníku na Vítkově. Přesto je ale podle mne nutné vyhodnotit i generálovu historickou roli. Byť jsem o něm četl asi dvě knihy a mám v tom jasno," řekl Paroubek.
