Optimismus má několik příčin. První je výrazný pokles násilností (počtu mrtvých amerických vojáků i iráckých civilistů, útoků, přestřelek).
Druhou je zjevný úspěch nové americké taktiky, kombinující zvýšení počtu vojáků a snahu dostat na svoji stranu část bývalých teroristických skupin.
Třetím důvodem optimismu je obecně "lepší nálada“ lidí v Iráku, kteří změnu k lepšímu opravdu cítí. "Už se nebojím tak jako dřív,“ citovala agentura AP jedenačtyřicetiletého Muhammada Mghamiše z Bagdádu. "Zvuky výbuchů se staly vzácnou a mimořádnou věcí. Dříve byly zcela normální.“
Tuto náladu potvrzuje i OSN - v pondělí konstatovala, že do země se díky zlepšené bezpečnostní situaci každý týden vracejí tisíce uprchlíků. "Myslím, že z nejhoršího jsme venku,“ prohlásil minulý týden generál Richard Cody, jeden z nejvyšších armádních velitelů. "Chce to však ještě čas a trpělivost. Nepřítel trpělivost má, a tak ji musíme mít i my.“
Samozřejmě je stále brzy na konstatování, že trend je nezvratný. Návrat do dní nekonečných krveprolití je stále možný. I tak je tento zlom po letech beznaděje považován za bezmála zázrak.
Více vojáků a nová taktika
V lednu oznámil George W. Bush, že vyšle do Iráku dalších třicet tisíc vojáků. Smyslem navýšení bylo "zkusit vše ještě jednou“, tedy vybičovat americkou armádu k dalšímu pokusu získat zemi pod kontrolu.
Američané navíc změnili taktiku a začali se například důsledněji snažit o vyčištění Bagdádu od ozbrojenců. Jak však poznamenávají analytici, nový trend není pouze výsledkem většího počtu vojáků.
"Za zlepšením stojí nejen vojenská operace, ale také mnohem komplexnější a sofistikovanější přístup k Iráku,“ píše v analýze o novém vývoji George Friedman, zakladatel respektovaného centra Stratfor.
Sofistikovaný přístup především znamená snahu dohodnout se za každou cenu se svými někdejšími nepřáteli a dostat je na svoji stranu. "Zda vyjednáváme s lidmi, kteří mají na rukou krev? Doufám, že ano,“ citoval list Sunday Telegraph britského generála Paula Newtona. "Proč bychom se měli snažit dohodnout s těmi, kteří ji na rukách nemají?“ dodal pragmaticky.
Teror z dovozu
Koaliční síly především využívají fakt, že mnoho politických, kmenových i náboženských vůdců se stále více cítí v ohrožení "importovaným terorismem“, tedy bojovníky Al-Kajdy přicházejícími vést svatou válku ze zahraničí.
Američané přiznávají, že teprve v poslední době se naučili jednat s těmi ozbrojenci, s nimiž je možné se dohodnout. K nim například patří bojůvky složené z bývalých Saddámových věrných.
Vize návratu do legálních mocenských struktur je pro ně často obrovské lákadlo. "Odměna“ za to je opravdu vysoká: někdejší teroristé či šéfové polovojenských milicí se zapojí do politického procesu, získají tak pro sebe značný vliv, a lidé v jimi ovládané části země je navíc považují za mírotvorce, neboť to s nimi přišel mír, či alespoň klid.
Jeden příklad za všechny: minulý týden dostali američtí velitelé v Bagdádu vzkaz od sunnitských ozbrojenců, kteří proti nim ještě nedávno bojovali.
Vzkaz zněl: "Jižně od města Samara chceme v sobotu zničit buňku extremistů z Al-Kajdy, kteří terorizují místní obyvatele. Nepleťte se nám tam se svými vrtulníky, nepoznáte, kdo je kdo.“
A tak se i stalo: bývalí teroristé zlikvidovali asi 18 teroristů současných, kteří jim přerostli přes hlavu. A Američané se jim tam nepletli.
