Před týdnem bodl dýkou třináctiletý školák svou spolužačku do stehna. "Naštěstí bodnutí neskončilo vážným poraněním, ostří nezasáhlo tepnu. Řeznou ránu dívce ošetřili na chirurgii," řekl ředitel školy Václav Mašek, který musel předevčírem řešit další násilnost a opět přivolat policii.
Čtrnáctiletý školák zkopal a zbil ve školní šatně žáka páté třídy tak, že mladší chlapec skončil v nemocnici s podezřením na otřes mozku. Útočníka neodradilo ani to, že u šaten dozoroval učitel. "Je to značně problematický chlapec. Do nedávné školní ankety zaměřené na zmapování názorů a násilí a šikanu uvedl, že ho baví ubližovat druhým, že mu to dělá dobře a zbavuje stresu," dodal ředitel.
"Syn bude na nemocničním lůžku nejméně do pondělí. Zatím nevíme jistě, zda utrpěl otřes mozku," řekl otec jedenáctiletého školáka, který leží v nemocnici U Svatého Jiří.
"Oba případy vyšetřujeme. První s podezřením na trestný čin ublížení na zdraví, u druhého máme zatím předběžnou lékařskou zprávu, která nehovoří o závažném zranění," uvedla mluvčí plzeňských policistů Romana Svobodová.
Oba útočníci jsou ještě mladiství, a proto policisté stejně nebudou moci zahájit trestní stíhání a věc odloží. To se však nestalo u případu v Resslově ulici. Násilníkovi bylo už patnáct let a je obviněn z ublížení na zdraví. Hrozí mu až čtyřleté vězení. Chlapce, kterému nůž prošel břišní stěnou, museli lékaři operovat.
"Jsem pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let. Agresivita mezi školáky je už opravdu vážnou věcí. Ani snížená známka z chování nemá na některé agresivní děti žádný výchovný dopad," upozornil Mašek.
Bez souhlasu rodičů škola nedosáhne ani toho, aby nenapravitelný rváč odešel do jiné školy, natož do výchovných ústavů pro mládež. To už je parketa sociálních pracovníků a soudů.
Plzeňský magistrát na nedávné poradě ředitelů škol rozhodl, že žactvu je nutné okamžitě připomenout dodržování pravidel, která mají zabránit podobným malérům. Dosáhnout toho, aby žáci nechodili do tříd ozbrojení, však bude pro pedagogy nadlidský úkol. Učitel totiž nemá právo prošacovat žákovi kapsy a školní brašnu, pokud s tím rodiče nebudou souhlasit.
Psycholog: Dočkáme se i střelby mezi školáky
Učitelé i psychologové se shodují na tom, že agresivita u dětí roste. Tento smutný trend však není vlastní jen nastupující generaci. Plzeňský psycholog Jiří Jelen upozorňuje, že nárůst násilných choutek vykazují všechny věkové skupiny. "Lidé mají falešnou představu, že demokracie znamená, že si mohou dělat, co chtějí. Celé populaci chybí mravní kodexy, které nejsou vynuceny psanými zákony, ale jsou přenášeny z generace na generaci, z rodičů na děti," říká Jelen.
Je agresivita u dětí odrazem toho, co vidí v televizi, je to důsledek sledování filmů, v nichž hlavní roli hraje násilí?
Ideálem dnešních dětí už není Mirek Dušín z Rychlých šípů. Tito hrdinové už do dnešního světa nepatří. Slyší stejně jako my, že někdo vytuneloval banku a je za takzvaně za vodou, také zprávy o násilí jsou denně v médiích, ale kladných příkladů je pramálo.
Nicméně akční filmy jsou pouze jedním z mnoha ovlivňujících faktorů. Primární příčina je v rodině, v nichž chybí citová složka výchovy. Ta se soustřeďuje jen na racionální složky. Mezi nimi si hodnoty jako život, zdraví a morálka nestojí příliš vysoko. To přináší absenci morálních zábran. Ale to pochopitelně neplatí jen pro dětskou populaci, ale obecně.
V tomto ohledu zřejmě represivní přístup k dětské agresivitě nebude nic platný. Mám na mysli diskutovaní snížení věkové hranice trestní odpovědnosti na čtrnáct let.
Naopak. Já bych šel ještě níže než na čtrnáct let. Až na samou hranici puberty.
Proč?
Stane se to, co v jiných demokratických společnostech, které prošly dříve podobným vývojem. Agresivita se ještě prohloubí. Přijdou i takové případy, že děti budou střílet nejen po sobě, ale i po učitelích. Doufám, že až klesneme v tomto směru až dolů, začne přibývat lidí s nepokřiveným žebříčkem životních hodnot.
Máte nějaký lék, který by společnost rychleji odvrátil z cesty k ještě větší agresivitě?
Základ je v rodinách a ty nikdo jen tak lehce nepředělá. To už se dostáváme k ekonomickému pozadí. Více času a prostoru na duchovní hodnoty dává společnost, které má blíže k blahobytu, než ta, v níž starostí většiny lidí je zápas o denní chleba. Nicméně blahobyt nevylučuje určité křiklavé excesy, ale z globálu je agresivity méně, nepostihuje to takovou část dětské populace jako dnes u nás.
