Zní to jako zpráva proslulého fiktivního rádia známého z protitotalitních vtipů: "Rádio Jerevan oznamuje, že prakticky všechny elektrárny na celém území Sovětského svazu fungují naprosto spolehlivě až na jedinou výjimku." Posluchač si domyslel, že tou výjimkou je Černobyl.
To, co postihlo naši armádu, není katastrofa, ale je to hodně velká ostuda. Kdyby se porouchal kterýkoli jiný transportér nebo nákladní vůz, nikdo by se o tom nedověděl. Přesuny vojenské techniky jsou celkem logicky tajné a lze věřit tomu, že ministr obrany rozmístil jednotky racionálně, aby čelil hrozbě teroru. Asi nikdo na světě by mu nevyčítal, že se s detailními údaji nesvěřuje lidu.
Najednou však ministři chlubně volají: Ochráníme Svobodnou Evropu, už jí jede na pomoc těžká technika! Po dramatických slovech jsou oči veřejnosti upřeny k oněm čtyřem transportérům, které vyjely z Hodonína. Nejprv se nikdo neptá, proč tak daleká cesta.
Otázky se nutí až ve chvíli, kdy jedno vozidlo zkolabuje, sotva vyjelo. Televizní kamery navíc nemilosrdně odhalují rez na přídatných nádržích. "Rychlá akce" se protahuje o celé hodiny. Korunována je úmrtím dalšího transportéru, který blokuje pražskou dopravu. Uvnitř vojáci nevzrušeně svačí.
Takhle jsme připraveni na válku proti teroru? Všichni to vidí. Sangvinici se smějí, melancholici pláčou. Akce Svobodná Evropa ukázala naši armádu jako neschopnou a nezodpovědnou chasu. Tuto zprávu o sobě vyslalo vojsko lidem ve chvíli, kdy na jeho schopnosti musí spoléhat.
Můžeme jen doufat, že "tažení za Svobodnou Evropu" neodráží skutečný stav věcí.
Můžeme věřit, že ty tajné přesuny techniky byly nesrovnatelně úspěšnější než onen veřejný. Můžeme věřit, že se v protileteckých zbraních nevzpříčí náboje ve chvíli, kdy se objeví na lokátoru teroristické letadlo.
Můžeme věřit, a nemusíme. Politici a velení armády udělali strašnou chybu. Dopustili, aby akce, která měla být vývěsním štítem, skončila jako lidová veselice. Nikoli sami vojáci, ale jejich velitelé poškodili pověst armády.
