Zabolí nás lumpárna českého zloděje v bavorském pohraničí, dopadení české prostitutky okrádající klienty v Hamburku (jestlipak není původem Romka, Ukrajinka nebo Slovenska?), zraňuje nás zájem norských médií o metamorfující Barboru Škrlovou, třeseme se odporem nad českými pašeráky drog dopadenými v Thajsku, zachmuří nás český vrah ve Švédsku nebo v Irsku?
Hrůza! Učiněná hrůza! (Nemluvě o druhém místě, které získal český občan na mistrovství světa v masturbaci!) Co si o nás – Češích – ve světě jenom pomyslí? Naštěstí přichází prezident! Aby jako Václav Havel na počátku devadesátých let objel svět a představil svůj lid – ne jako zlodějíčky z příhraničí, pašeráky drog, šlapky a vůbec magory všeho druhu – nýbrž vyspělý národ, jehož největší radostí je poslouchat Janáčka (pokud možno něco obzvlášť nesrozumitelného) a po večerech diskutovat o globální odpovědnosti či trvale udržitelném rozvoji.
Ano, přesně tohle od svého prezidenta chceme, když mluvíme o pověsti České republiky v zahraničí. V této optice posuzujeme prezidentské kandidáty. Václav Klaus? Ohrnuje nos nad další integrací Evropské unie a řeční před poloprázdným sálem Valného shromáždění OSN o tom, že globální oteplování je blud. Hrome!
"V době prezidentování Václava Havla měla naše republika ve světě lepší renomé, než jaké si možná objektivně zasloužila. S Václavem Klausem jako hlavou státu má naopak pověst horší, než si zaslouží," napsal začátkem ledna bývalý senátor Josef Jařab.
Jan Švejnar? Samozřejmě, nebude druhým Havlem. Proniknout mezi nejvlivnější intelektuály současného světa nejde jednouše tím, že se stanu českým prezidentem, ať již volbou tajnou, či veřejnou. Ale nepůjde proti většině vědců i politiků. Uzná nebezpečí plynoucí z globálního oteplování. Bude objíždět evropské státy a hovořit o integraci se stejně nicneříkajícím zápalem jako jeho kolegové. A pověst naší země pokvete.
Proč nám na ní tolik záleží? Proč s ní tolik při volbě prezidenta argumentujeme? Protože v nás pořád ještě vězí mindrák nesebevědomých, chudých, méněcenných, těch z Východu? Čekáme, až ho z nás někdo sejme? Někdo světem vážený a poplácávaný. Náš prezident.
