Články soustředěně sestavují konstrukci obrazu pro věc zapálené dvojice, která udělala vše, co se pro úspěšnou přípravu a realizaci projektu udělat dalo.
Ježek dokumentuje postupné kroky přípravy, lemované pozitivními reakcemi oborových autorit, odhlasovanými závazky státních či městských orgánů i nadšenou podporou ikon veřejného života. Přesto dosud nevede výsledek architektonické soutěže ke kýženému cíli - tedy k zadání projektových prací nové stavby. Viníky tohoto stavu hledá Ježek obezřetně - k činnosti náměstka ministra kultury Mikeše přidává vykřičník v závorce, za vystoupením primátora Béma nechává tři tečky, aby si čtenář doplnil názor sám, ateliér HŠH však jmenuje hned třikrát, jako stěžovatele k Mezinárodní unii architektů (UIA) a k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), a jako tým, který údajně porušil nejméně dvě závazné podmínky stavebního programu.
Protest k UIA považuji dnes i já za zbytečný. Čeho se totiž člověk dovolá u instituce, kde protest posuzuje stejná osoba, jejíž jednání je napadeno? Podněty k ÚOHS byly podány dva. Ani jeden nebyl zamítnut. První tento úřad neposuzoval pro věcnou nepříslušnost, druhým se nezabýval, protože připustil uplatnění výjimky ze zákona ze strany zadavatele. V obou podnětech byly napadeny kroky zadavatele (Národní knihovny ČR), který, spolu s porotou, ovšem v rozporu se soutěžními podmínkami (odst. 12.3.1), nevyřadil všechny návrhy, jež nedodržely závazné regulativy stavebního programu.
Nadto zadavatel - v rozporu s řády UIA a UNESCO (čl. 11) - vypustil na návrh generálního ředitele Ježka závaznou podmínku stavebního programu, ačkoli předtím soutěžícím písemně potvrdil její platnost, tudíž - opět v rozporu s těmito řády (čl. 3) - změnil podmínky pro druhé kolo. To vše s vědomím, že soutěžní podmínky jsou nabídkou smlouvy, kterou jsou strany vypisovatele a soutěžících po dobu soutěže vázány (čl. 11). Ježkem zmíněné vyloučení návrhu Future Systems z prvního kola nebylo naším cílem - to byl pouze a jen nutný průvodní jev při narovnání soutěže pokřivené samotným zadavatelem.
Používá-li Ježek údajné nedodržení závazných podmínek ze strany HŠH jako argument pro podporu rovného přístupu poroty k soutěžícím, potom namítám: Nejsem si z naší strany vědom porušení byť jediné podmínky. Jako důkaz by musela být zveřejněna celá (rozuměj nekrácená) zpráva technické komise. I kdyby tomu tak nakonec bylo, o rovném přístupu poroty k soutěžícím nemůže být ani řeč - kvůli parametrům našeho návrhu, ani žádného dalšího, porota soutěžní podmínky pro druhé kolo neměnila.
Ježek se Stoklasovou hledají viníky současné situace všude jinde, jenom ne u sebe. Zoufale se snaží, aby rozhodnutí o nerealizování stavby podle výsledků soutěže přišlo odkudkoli, dříve než budou konfrontováni se zákonem. Předseda ÚOHS Pecina si nechal zpracovat expertní posudek vedoucího katedry mezinárodního práva PF UK prof. Šturmy - ten poukázal na neoprávněné užití výjimky ze zákona. Přesto Pecina ránu z milosti nevyslal. Musel by totiž současně přiznat, že jeho úřad se mýlil při posuzování našeho podání ze dne 16. května 2007.
Jako živnostník, který ze svých daní přispívá na platy těchto úředníků, se ptám: Jsou tito lidé stejně jako já pojištěni na škodu způsobenou výkonem svého povolání, nebo si budu škodu, kterou mi způsobili, platit ze svého?
Více o firmě HŠH architekti, s.r.o. najdete zde: http://www.hsharchitekti.cz
O návrhu studia HŠH architekti, s.r.o. na stavbu Národní knihovny v Praze více zde.
