1) Na dárcovství spermatu i vajíček za jistou finanční kompenzaci není nic špatného.
2) Lákání dárkyň na pokoutní inzerát pochybné je.
Ano, ještě dlouho se budeme přít, zda život má vzniknout "proti přírodě", jak moc smí člověk přírodě (Bohu) fušovat do řemesla.
Podobné etické úvahy se vedly i tenkrát, když se začínalo třeba s transplantacemi, a budou pokračovat při manipulaci s geny. A zaplaťbůh za ně: umožňují člověku klást si vědecká, právní i morální pravidla na téhle cestě do neznáma.
Dva tisíce let po Kristu se děti rodí různě, vajíčka i spermie se zmrazují, oplodňuje se mimo tělo, zkoušejí se nahradit zničené pohlavní buňky tělními... Vše proto, aby se narodil člověk. Co je na tom špatného?
Příroda říká "množte se" a mít děti je základním přáním většiny rodin. Jedné z nejsilnějších lidských tužeb těžko dávat nepřekonatelné překážky. Chtějí-li mít lidé dítě, budou ho mít, pokud jim věda umí pomoci.
V době, kdy je v západní civilizaci patnáct procent párů neplodných (pět procent žen potřebuje cizí vajíčka), jsou nové způsoby početí požehnáním. A věřme, kdo podstoupí martyrium asistovaného početí, dítě hodně chce.
Vraťme se však k "prodeji" vajíček. Exministryně Součková navrhla kdysi zákon, v němž se napříště připouští jen darování s náhradou za ušlý zisk z obavy před kupčením.
Ale co je horší? Nedostatek žen, které budou ochotny podstoupit nepříjemný zákrok jen z altruismu a za cestovné? Anebo skutečnost, že dárkyně pomohou jiné ženě za peníze? Nemluvíme o mrzačení těla kvůli výdělku prodejem svých orgánů.
Odběr vajíček ženu nemrzačí, ani jí nebrání mít děti. Dáme-li si jasné lékařské a právní mantinely, není na solidním zaplacení nic zlého. Zakážeme-li totiž platit, bude se tak dít pokoutně (příklady z ciziny jsou už známé).
Ještě jedna námitka zaznívá: nehrozí lidstvu rozenému vědecky nenávratné následky? Věřící vědec, zabývající se klonováním, jednou řekl, že tradiční plození dětí je stejně věčné. Je bez debaty nejlevnější a nejpříjemnější.
