"Nevěděl, co se stalo, měl otřes mozku, zhmožděný hrudník, břicho a levou kyčel. Ptal se mě, kde je, co se stalo a kdo vůbec řídil," vzpomíná Tukinski na jeden z nejsmutnějších výjezdů.
Bylo to pro něj o to těžší, že hokejovou legendu osobně znal. "Pocházím z Teplic a Ivan je z Litvínova. Když jsem já hrával hokej v přeboru, tak on už byl mistr," říká lékař.
Vzpomíná, jak se svým idolem sdílel jednu ledovou plochu. Teplice totiž tehdy neměly svůj zimní stadion, takže jejich hokejisté trénovali v Litvínově. Že řídil sám, si pasažér superbu nepamatoval. Ani to, kam autem jel. "Byl v šoku," vysvětluje Tukinski.
Hned na místě záchranáři začali s intenzivní protišokovou terapií. Hlinka byl při vědomí ještě ve chvíli, kdy ho sanita dovezla na chirurgickou ambulanci karlovarské nemocnice.
Muži, který při nehodě utrpěl mnohačetná vnitřní poranění, už však nebylo pomoci. Přestože lékaři udělali vše, co bylo v jejich silách. Nakonec se ho, když ztratil vědomí, snažili plných čtyřicet minut oživit.
V půl druhé Hlinka vydechl naposledy. Příčina smrti: rozsáhlé poranění hrudníku. V šoku, že hokejovou legendu nedokázali zachránit, jsou v karlovarské nemocnici všichni: od lékařů přes sestry až po sanitáře.
"O jeho život bojovali všichni. Jenže se ukázalo, že medicína není všemocná," říká zdravotní sestra Eva Chromcová. I ona se bude z pondělní tragédie dlouho vzpamatovávat.
"Lékaři se snaží zachránit každého člověka, ať je to Petr, Pavel nebo třeba prezident. Ale když zemře takováto legenda, člověka to strašně zasáhne," podotýká Chromcová.
Když se v pondělí po Litvínově rozkřiklo, že zemřel Ivan Hlinka, zimní stadion se proměnil v pietní místo. Svíčky, fotografie, vystavený dres s číslem čtrnáct. Lidé se chodili symbolicky rozloučit s hokejovou legendou, podělit se o žal. - více zde
