K závěru o rakovině došli lékaři z švýcarské Basileje, kteří vycházejí především z poklesu tělesné váhy, zaznamenané ke konci života poraženého vladaře.
Přívrženci teorie o Napoleonově otravě poukazovali na to, že svržený císař byl před smrtí na ostrově Svatá Helena abnormálně tlustý, což by u člověka trpícího rakovinou žaludku možné nebylo.
Švýcarští odborníci to však popírají. Ve své studii uvádějí, že srovnáním velikosti Napoleonových kalhot před nuceným exilem a během vyhnanství na Svaté Heleně bylo zjištěno, že císař zhubl o 11 kilogramů během pěti měsíců před svou smrtí.
V den smrti 5. května 1821 vážil Napoleon 75,7 kilogramu při výšce 1,67 metru.
Podle švýcarských vědců je nesporné, že Napoleon trpěl zhoubným nádorem zažívacího traktu nejpozději od podzimu 1820. Jeho stav se zhoršoval postupně až do května 1821, kdy začalo krvácení do horní části zažívacího traktu, což rakovinu zkomplikovalo.
Nalezený arzén v Napoleonových vlasech, což je hlavní argument přívrženců teze o otravě, vysvětlují basilejští vědci vysvětlují zvykem tehdejších vinařů čistit sudy a sklepy právě arzénem. Napoleon byl velkým milovníkem a konzumentem vína, které mu vozili i na Svatou Helenu.
Výzkum vedl Alessandro Lugli, specialista na anatomii a patologii basilejské univerzitní nemocnice. Spolupracoval mimo jiné s ústavem dějin lékařství při univerzitě v Curychu.
Loni v létě přišel s novou a šokující teorií Napoleonovy smrti soudní lékař Steven Karch ze San Franciska. Z ukončení života francouzského císaře viní jeho lékaře. "V posledních týdnech života dostával Napoleon silné dávky dávících léků," tvrdí. Ty podle něj zapříčinily zrychlení pulsu a následně smrt. - více zde
 Napoleon na koňském hřbetě. Francouzský císař na jednom z obrazů Jacquese-Louise Davida. Obraz byl namalován v sedmi provedeních v roce 1801. |
