Archiv, který byl označen pouze jako „deník“, studuje Německý historický institut v Moskvě. Jeho ředitel Nikolaus Katzen řekl německému listu Bild, že materiály mají velký historický význam a že se při jejich studiu často roztřásl, uvedl server The Jewish Community Online.
Část Himmlerových deníků přitom historici mohli zkoumat už dříve, v Moskvě tedy nebylo ukryté svědectví, které by - alespoň zatím se tak zdá - nějak převratně měnilo pohled na prominentního nacistu a jeho stopu v historii. Spíše dokresluje a doplňuje už dříve známé skutečnosti (o Himmlerových něžných dopisech manželce čtěte zde).
Šéf SS byl psaním deníků tak trochu posedlý. Zaznamenával si banální detaily z pracovních cest, jak trávil volný čas, ale i to, jak jednoho dne nejprve přihlížel zplynování stovek vězňů a následně den zakončil na slavnostním banketu SS.
Výzkumník Matthias Uhl Bildu řekl, že nově objevené záznamy pomohou zkompletovat obraz „bestie plné protikladů“, jak Himmlera nazval kvůli jeho rozsahu aktivit - od řízení vyvražďování Židů a dalších vězňů až po večírky pro esesáky, jejich rodiny či přátele.
„Kamarádský oběd v Dachau“
Britská média si povšimla, jak Himmler například popisoval „kamarádský oběd v Dachau“ nebo „svačinku v Buchenwaldu“. V prvním zmíněném koncentračním táboře nacisté zavraždili 41 500 lidí, ve druhém 56 tisíc, píše server The Huffington Post.
Z deníků lze vyčíst, že Himmler si ráno často dopřával dvouhodinovou masáž, po níž volával domů své manželce a dceři. „To, jak kombinoval roli milujícího otce a chladnokrevného vraha, pro mě bylo nejzajímavější,“ cituje zmíněný server novináře Damiana Imoehla, který přispěl k nalezení deníků.
Himmler, kterého se v únoru 1941 pokusila zlikvidovat česká odbojová skupina Tři králové (propašovala časovanou nálož na Anhaltské nádraží v Berlíně, Himmler ale přijel kvůli poruše na trati na jinou stanici a výbuchu unikl), si některé projevy své krutosti zaznamenával jen velmi okrajově.
Například pod stručným záznamem „17:30. Projev k důstojníkům SS“ se skrýval proslov ze 4. října 1943, v němž hovořil o ‚snadném vyhlazení Židů‘. Svědčí to o tom, jak rutinně k holokaustu přistupoval.
