Obě města jsou podle něho stejně velká a obdobně jsou situována i vůči okolním řekám a železnicím. Praha i Drážďany leží podle Burnse na velkých řekách s velmi podobnými zátočinami. I položení železnice mezi Plzní a Prahou se podobá dopravní síti mezi Drážďany a Míšní.
Jiří Rajlich z Historického ústavu armády, jenž Burnsově teorii dlouho věřil, nyní tvrdí, že navigátoři museli vědět o zničení Drážďan. "Američané museli vidět, že útočí na netknuté město. S Drážďany nemohli Prahu zaměnit. Proto si myslím, že si ji - respektive smíchovské a hlavní nádraží - vybrali jako náhradní cíl," tvrdí.
Jeho teorii podporuje i schéma statistického úřadu o dopadu bomb. První krátery začínají na Smíchově, táhnou se přes Emauzy k hlavnímu nádraží a končí na Vinohradech. "I v rozbombardovaných Drážďanech měli Američané útočit na nádraží," doplňuje expert.
Náletu na Prahu se podle Rajlicha zúčastnilo asi pětadvacet (některé zdroje však uvádějí dvaašedesát) létajících pevností, pod nimiž se rozpoutalo pětiminutové peklo (12.35 až 12.40 hodin). O akci se léta diskutuje především proto, že při ní zahynulo značné množství lidí, zcela zničeno bylo 93 domů, vážně poškozeno 1690, včetně vzácných historických památek, jako je klášter na Slovanech (Emauzy) či Faustův dům. Nádraží nebyla příliš poškozena.
Krveprolití prvního vážného bombardování Prahy přičítá Rajlich shodě náhod. "Pražané zažili stovky planých poplachů, nevzrušovali se tedy ani čtrnáctého února. Německo bylo navíc před zhroucením. Na svatého Valentýna se lidé kolem poledne procházeli venku, viděli či slyšeli letadla a šli se na ně ještě podívat," vypočítává hlavní příčiny tragédie.
Ve zprávě poválečného velitele civilní protiletecké ochrany se například píše: "Jakékoliv výstražné signály byly občanstvem ignorovány." Vojenští experti se navíc shodují, že nejvíce obětí na životech přinášejí vždy první nálety. Všechny další poplachy lidé berou už vážně. Stejně jako v Praze byly značné oběti i při prvních větších náletech na Kolín, Pardubice či jiná města.
Protektorátní propaganda spustila ještě týž den - tedy 14. února - obrovskou protiamerickou kampaň (natočen byl i dokumentární film) proti "americkým leteckým pirátům". "Na lidi to však - alespoň podle výpovědí pamětníků - nezapůsobilo. Všichni už měli protektorátu plné zuby," říká Rajlich. V jeho pátrání po událostech 14. února 1945 mu chybí jediný důležitý dokument: situační zpráva 8. letecké armády USA. Toho dne totiž startovalo z britských ostrovů na Německo 1377 bombardovacích a 962 stíhacích strojů. "Američané mi tu situační zprávu přes několikaleté žádosti dodnes - zřejmě díky byrokracii - neposlali. Ten dokument by únorovou tragédii z velké části objasnil," připomíná Rajlich.
