Dorazil jsem na místo mého pátečního nákupu, vzal jsem do ruky košík a vyrazil se prodírat davem mezi regály. V hlavě mi zvoní místní rádio, jehož moderátor či moderátorka čas od času s láskou sdělují, kam že je třeba utíkat nejdříve (spiklenecky prozrazují zákazníkům, kde je co zlevněného!). Chaoticky procházím mezi regály, nervové napětí stoupá, nemohu najít, to co hledám, papírek v mé ruce se pomalu rozmáčí pod vlivem studeného potu.
Potřebuji se zklidnit a tak se zastavuji u regálu, který nabízí čokoládu v akci. "Když narazíš na něco výhodného, tak to kup!" probíhá mi hlavou a já zkoumám onu akční nabídku. 100g čokolády zaplať, 25g dostaneš zadarmo navrch. "Hm, lákavá nabídka," broukám si pro sebe a už už mám onu výhodnou tabulku čokolády v košíku. Když vtom mi oči sjedou o něco níž. Další čokoláda! Ale co to…? 100g tabulka a stojí méně, než ta druhá 100g tabulka obohacená oněmi 25g navíc? Tak to mi nejde do hlavy. Nejsem z těch, kteří, by s lupou chodili po hypermarketu a po vzoru šťouravých důchodců otravovali zaměstnance řetězce (kteří mají většinou jinou a důležitější práci) a kladli jim nepříjemné otázky. Tentokrát mi to ale nedalo.
Zeptal jsem se tedy na smysl slevy. Paní Tes Ko (podle jména zřejmě odněkud z východu) mi začala vysvětlovat, že ony levnější 100g tabulky jsou v dlouhodobém programu nízkých cen a ty druhé tabulky mají jinou gramáž a že tedy logicky stojí více. Na mou námitku, že se jedná o stejný druh a pro obchodníka prakticky stejnou gramáž (vždyť těch 25g je přece zdarma!) a že by tedy měly obě tabulky stát stejně, se mi dostalo jen unaveného úsměvu a zopakování předešlého argumentu. Zmaten jsem pokýval hlavou, poděkoval jsem té dobré ženě, zkontroloval lísteček ve své ruce a vyrazil k pokladnám. Ještě tam jsem měl chuť požádat o slevu. Nyní však jako kdysi učitel v jedné ze Šimkových povídek: spiklenecky bych se nahnul k pokladní, vsunul bych jí do dlaně stokorunovou bankovku a zašeptal: "Tu slevu nechci samozřejmě zadarmo!"
Potřebuji se zklidnit a tak se zastavuji u regálu, který nabízí čokoládu v akci. "Když narazíš na něco výhodného, tak to kup!" probíhá mi hlavou a já zkoumám onu akční nabídku. 100g čokolády zaplať, 25g dostaneš zadarmo navrch. "Hm, lákavá nabídka," broukám si pro sebe a už už mám onu výhodnou tabulku čokolády v košíku. Když vtom mi oči sjedou o něco níž. Další čokoláda! Ale co to…? 100g tabulka a stojí méně, než ta druhá 100g tabulka obohacená oněmi 25g navíc? Tak to mi nejde do hlavy. Nejsem z těch, kteří, by s lupou chodili po hypermarketu a po vzoru šťouravých důchodců otravovali zaměstnance řetězce (kteří mají většinou jinou a důležitější práci) a kladli jim nepříjemné otázky. Tentokrát mi to ale nedalo.
Zeptal jsem se tedy na smysl slevy. Paní Tes Ko (podle jména zřejmě odněkud z východu) mi začala vysvětlovat, že ony levnější 100g tabulky jsou v dlouhodobém programu nízkých cen a ty druhé tabulky mají jinou gramáž a že tedy logicky stojí více. Na mou námitku, že se jedná o stejný druh a pro obchodníka prakticky stejnou gramáž (vždyť těch 25g je přece zdarma!) a že by tedy měly obě tabulky stát stejně, se mi dostalo jen unaveného úsměvu a zopakování předešlého argumentu. Zmaten jsem pokýval hlavou, poděkoval jsem té dobré ženě, zkontroloval lísteček ve své ruce a vyrazil k pokladnám. Ještě tam jsem měl chuť požádat o slevu. Nyní však jako kdysi učitel v jedné ze Šimkových povídek: spiklenecky bych se nahnul k pokladní, vsunul bych jí do dlaně stokorunovou bankovku a zašeptal: "Tu slevu nechci samozřejmě zadarmo!"
