To dělá většina manželek, byť s různou frekvencí. A většina manželek by se asi cítila zesměšněna a ponížena, kdyby se to ocitlo v komiksu. Jistě zdaleka ne všechny. Je dnes módou, kdy se páry při milostných hrátkách natáčejí na video. Ale připusťme, že většinový vkus je jiný. A málokdo by se chlubil tím, kdyby se ocitl ve stejně nelichotivé karikatuře jako Petra Paroubková.
Máme ji tedy litovat a želet dalšího z mnoha pochybení českých soudů? Na rozdíl od svého manžela není paní Petra veřejnou osobou. Je veřejná jen tehdy, pokud je právě po boku svého manžela, a to jen jaksi napůl.
Kdyby se například před anglickou královnou vysmrkala do ruky, byla by z toho ostuda. Pokud však bude blouznit o třináctých důchodech a dalším rozhazování v časech krize, je to její osobní názor. Na rozdíl od názorů jejího manžela.
Ten je osobou zcela veřejnou. Však také komiks nežaloval on, protože věděl, že by prohrál. Z veřejných osob je dovoleno si utahovat takřka bez omezení, a to i navzdory náhubkovému zákonu.
Otázka, co je a co není pomluva či poškození dobrého jména, je těžká. Pamatuji si kormutlivý příběh. Jedna dívka kolem dvaceti let se zmínila před perfidním vtipálkem, že by ráda ukradla medvěda (či psa – na té figurce to nebylo poznat) z vánočního stromu v jednom hotelu. Nakonec to neudělala, ten člověk to však o ní šířil s dalšími pikantními podrobnostmi. Když o někom slyšíte, že krade psy z vánočního stromu, rádi to dáte dál, protože je to zajímavé. Přidáte si k tomu.
Dívka se dostala do řečí, všichni se jí úkosem smáli. Dokonce pedagogové u zkoušek činili narážky na to, co jim ukradne. Nakonec ji tato pomluva stála dlouhodobé léčení.
Je člověk, který to o ní rozšířil, zločinec? Nikoli, pouze využil příležitosti povýšit na jakoby skutečnost zajímavou myšlenku. Ani to nemyslel ve zlém, i když dívčin život prakticky zničil.
Jindy je povýšení na skutečnost myšleno ve zlém. Všechny političky roztrušují o svých sokyních pomluvy, že se vyspaly se všemi důležitými politiky, neboť jinak se kariéra nedělá. Politici roztrušují o svých socích, že se nevyspali s nikým, neboť pro to nemají patřičné předpoklady. Všechny tyto ideje povýšené na skutečnost se dostávají do řečí a je jim věřeno.
Navíc nemají jednoznačného autora a jsou neveřejné, o to účinnější. A někdy se nezakládají vůbec na ničem.
Komiksové ztvárnění Petry Paroubkové je veřejné a na čemsi se zakládá. Paní Petra, ač neveřejná osoba, okázale mluvila o lásce ke svému manželovi, osobě zcela veřejné. Tím si, lidově řečeno, naběhla. Vše okázalé, byť třeba srdečné, je ve skeptickém Česku podezřelé.
Všichni se ptají po historii se slavným plakátem se Standou G.: Myslí to upřímně? A karikaturista se také ptá. Vlastně si nic nevymýšlí, jen domýšlí a trochu přehání to, co Petra Paroubková třebas v dobrém, ale nešikovně o sobě roztroubila do světa.
Karikaturista si navíc dával pozor. Budiž k jeho chvále, že nenakreslil Petru P. při přímém styku. Tak jako nakreslil například Karla G. se včelkou Májou. Však se toho také slavný soud chytil – žádné porno není, když se děje nanejvýš v představách chlíváckého čtenáře na černém políčku.
Nic takového skutečně nemůže nikoho poškodit. Někoho to pobaví, někoho znechutí. Ale nebojte se. Už jistě někde koluje skutečná pomluva. Například, že dcerka není Paroubkova, ale... Domyslete si. A že Paroubek si pokradmu užívá s...
