"V horní zastávce se neotevřely dveře, museli jsme je rozrazit rukama. Obsluha lanovky nám pouze sdělila, že vyhořel agregát, ať jdeme do hospody, než bude zase všechno vpořádku," vzpomíná Bartoš. "Pak jsme museli sedět v hospodě čtyři hodiny a nikdo nám o neštěstí neřekl. Nevím, proč. Ale v Čechách určitě lidé věděli o tragédii dřív než my, kteří seděli pár stovek metrů od tunelu."
Místní lidé se podle Bartoše domnívají, že požár způsobily prudce hořlavé látky převážené ve vagonu lanovky. "Někdo možná nahoru vezl nějaké těkavé látky na čištění skluznic. Asi kvůli závodům, kterých se měly zúčastnit děti, co seděly v lanovce."
Za dva týdny má jet Bartoš do Kaprunu znovu. "Nevím jestli pojedeme. Nevím ani, jestli se tam vůbec bude lyžovat. Ale jsem si jistý, že do toho vlaku se mi znovu nastoupit nechce," řekl. Neznamená to však podle něj, že se lanovek začne bát: "Každou chvíli se stane nějaká tragédie. Kdyby se člověk začal bát nemohl by pomalu dělat vůbec nic. Když jsme byli v Alpách vloni, zabíjela tam lavina. A jeli jsme znovu."
