Podílíte se ještě nějak na tvorbě zdravotnické reformy?
Ne, Leoš Heger se mnou komunikoval na mou žádost krátce po nástupu na ministerstvo zdravotnictví. Od té doby mě o žádnou konzultaci nebo spolupráci nepožádal.
Sám jste mi ale říkal, že pracujete pro Hegerova náměstka pro zdravotní péči Vítězslava Vavrouška.
Je to dílčí poradenství na velmi drobné úvazky. Pro pana náměstka dělám jen posuzování norem, které mi dá. Vysvětloval jsem mu například některé odborné záležitosti legislativního rázu u zákona o zdravotnické záchranné službě a tak dále. Jde v podstatě o historickou paměť někoho, kdo to stvořil. Co se týká záměru reforem, na ministerstvu s nikým prakticky nespolupracuji.
Nemrzí vás to?
Do jisté míry ano. Je mi líto, že tam nenastala větší komunikace mezi mnou a ministrem. Ale nejde tak ani o mě jako o lidi, kteří byli v týmu, který reformu tvořil. Těch, kteří té problematice opravdu rozumí, je v České republice opravdu málo. Tady vidím tu lítost nad tím, co taková spolupráce mohla nabídnout. Celý úřednický a politický tým, který tam nově nastoupil, se mohl dozvědět, proč a nač ten paragraf takto formulovat.
Třeba je to tím, že by pro prosazení reforem nebylo pro nového ministra dobré, aby se hned od počátku ukazoval po boku "třicetikorunového" exministra.
Chápu, že to nemusí dělat nejlepší image. Nemělo by to pozitivní důsledky. Rozumím těm kontextům, protože jsem byl v politice dlouhou dobu.
Kdo je Tomáš JulínekV letech 2006 až 2009 zasedal v Topolánkových dvou vládách jako ministr zdravotnictví. V roce 1998 byl zvolen senátorem za obvod Brno-venkov. Funkci se mu ale v roce 2010 nepodařilo obhájit a vystřídal ho onkolog Jan Žaloudík (za ČSSD). V současné době je Julínek externím poradcem náměstka ministra zdravotnictví Vítězslava Vavrouška a radí i premiérovi Petru Nečasovi. "Dělám mu za drobné peníze drobné posudky. Dostává třeba korespondenci nebo materiály na vládu a chce k tomu mé vyjádření," říká Julínek bez upřesnění odměny o práci pro Nečase. V ODS je Julínek od roku 1996. Zdravotnickou reformu začal Julínek připravovat s týmem spolupracovníků v roce 2002, kdy zastával funkci předsedy Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu. V roli ministra se Julínkovi podařilo reformu protlačit vládou, většina z ní ale zůstala nakonec u bran parlamentu. Materiály poté do kompromisní podoby převedla Julínkova nástupkyně Dana Jurásková. Tomáš Julínek vystudoval obor všeobecné lékařství. Nejprve pracoval v plicní léčebně v Jevíčku, poté jako anesteziolog v nemocnici ve Svitavách. Později byl primářem ARO v ivančické nemocnici, stal se náměstkem ředitele a od roku 1994 do roku 1998 tuto nemocnici vedl ve funkci ředitele. Čtyřiapadesátiletý Julínek je ženatý, má dva syny. |
Regulační poplatky vyvolaly odezvu, která nakonec pomohla ČSSD v krajských volbách. Ministrovi Hegerovi, zdá se, větší změny procházejí klidněji. Čím si to vysvětlujete?
Nepochybně v tom hrají roli jeho projev a vystupování. Jsou mírné a zdvořilé. Pak je to i situací v koalici a opozici. My jsme dennodenně ve Sněmovně hráli o každý hlas, atmosféra byla mnohem vyhrocenější. Vemte si jen souboj Paroubek versus Topolánek. Denním chlebem byla šance opozice, že se jí podaří něco změnit. Zdravotnictví je vždy téma, po kterém sáhne a začne ho zneužívat. To je v Evropě, ve světě, všude. Je to strašně vděčné téma a také zafungovalo ve volbách. Nyní ta situace z mocenského hlediska není zdaleka tak napjatá.
Říkáte, že současný ministr je mírný a zdvořilý. Vy sám si tyto vlastnosti v projednávání reformy nepřisuzujete?
Vystupoval jsem razantněji a méně zdvořile. Říkal jsem věci jasně a zřetelně. A nechtěl jsem říkat ty, které by neodpovídaly záměru reformy. Jakkoliv z toho potom zůstala jen debata o třiceti korunách. Ale za to můžete také vy novináři, protože tehdy jakýkoliv rozhovor začínal a končil tou třicetikorunou. Ale to já už nevyčítám, jen to konstatuji.
Není ten klid kolem reforem dán i tím, že současné ministerstvo drží přípravu na ně tak trochu pod pokličkou?
To těžko, obsah těch norem je zřejmý. Nemyslím si, že by nás čekalo velké překvapení.
Poslanec David Rath na ministra Hegera ve Sněmovně útočil slovy, že je jen vaším pošťákem. Poznáváte ještě rukopis vašeho týmu v tom, co Leoš Heger předložil vládě a parlamentu?
Na ministerstvu žádná jiná legislativní práce nebyla, takže ty texty se stále používají. Jsou ale pozměněné. Co se týká novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, tam se občas objeví nějaká větička z toho původního návrhu, ale naše práce je v menšině. Co se týká zákona o zdravotních službách, tam je zase většina původního textu, která je nějakým způsobem aktualizována. Někdy to je správně. Neříkám, že za mého působení bylo všechno ideální.
Pokud říkáte někdy, znamená to, že k reformě máte výhrady. Jaké?
Nejprve musím zdůraznit, že v tuto chvíli nemám žádné politické ambice a není to žádná politická kritika. Prostě se na to, co se odehrává ve zdravotnictví, dívám odborně, věcně. Mrzí mě ústup z komplexnosti, alespoň mohl být přijat kompromisní materiál Dany Juráskové. Zákony, na kterých pracoval můj tým, byly promyšlenější, komplexnější a ucelenější. Komplexní změna znamená, že zákony jsou nastaveny tak, že když tady uložíte nějakou povinnost pojišťovně, proti tomu stojí právo pacienta nebo naopak. Když na něco má zdravotnické zařízení nárok, tak jinde musí být zakotveny nějaké povinnosti a někdo ten nárok musí zkontrolovat. To všechno do sebe zapadalo v našich materiálech jako kostičky puzzle. Ale jestliže někdo z toho balíku vytáhne jeden zákon a ještě ho pozmění, pak nelze očekávat takový efekt, jako když se to bude dělat komplexně.
Co konkrétně vám na současné reformě vadí?
Mrzí mě drobnosti, které ale nemají drobné dopady. Například absolutně nechápu, proč se lidem zakázalo měnit čtvrtletně pojišťovnu, proč jsou najednou omezeni v tom, že 1. července musí nahlásit, že 1. ledna následujícího roku udělají změnu. To je velký zásah, ke kterému není žádný důvod. Kdo zná administrativu při změně pojišťovny, ví, že na tom není nic složitého. Pro pacienta se tímto krokem nic nezlepší, jen se pro pojištěnce zhorší situace. Utlumuje to pružnost trhu, o kterém všichni ví, že se musí zlepšit. Zároveň to povede k hromadné kampani zdravotních pojišťoven, které se budou odehrávat v červnu. Mrzí mě také definice nároku na zdravotní péči, který byl koncipován už v našich materiálech, ale teď se objevuje v pozměněné podobě. My jsme pořád všechny upozorňovali, že změny jsou kvůli tomu, aby měl pacient nárok na vymahatelnost bezplatné péče v konkrétním zdravotnickém zařízení, ne kvůli přímým platbám. Není žádný nadstandard. To je pitomé slovo, hloupost, kterou se nepodařilo vymýtit ze slovníku jak politiků, tak novinářů. A už se ani nevymýtí, to je jasné. Nadstandard je úplná pitomost.
Proč?
Je věcně i legislativně špatně napsat do zákona, že někdo bude určovat, co je nadstandard. Ohrožuje to bohulibý princip připlácet si za zdravotní péči, ale zároveň mít jistotu, že až přijdete do konkrétní nemocnice, budete vědět, na co máte nárok a že se ho nějakým způsobem můžete domoci.
Mluvíte o pitomosti nadstandardu a zároveň schvalujete připlácení. Má se tedy české zdravotnictví rozštěpit na to, co bude z pojištění, a na to, co už si lidé zaplatí sami?
Nadstandard není potřeba vytvářet, v tomto je reforma špatně legislativně udělaná. Něco nad standardem se nedá definovat. Stát musí definovat, co je standard, tedy nárok. Ten se pak v praxi kultivuje. Stát má vytvořit legislativní prostředí, ve kterém pojišťovny začnou mít zájem o klienty a začnou ekonomicky myslet. Těch faktorů a motivací, odpovědnosti, je hodně a strašně těžko se to píše a bude vysvětlovat jakémukoliv politikovi. Je to dlouholetý proces. Nikoliv ale definování nadstandardu, ale kultivování nároku z veřejného zdravotního pojištění a jeho fungování.
Bude reforma pro pacienty ekonomicky únosná? Bavíme se tu o přímých platbách, navíc koalice se dohodla na zvyšování spoluúčasti pacientů.
K žádnému dramatickému navyšování spoluúčasti v přímých platbách nyní nedochází. Ani v reformě nevidím nic dramatického, co by vedlo k navýšení spoluúčasti. Pokud by něco takového skokově přišlo, pak jen v situaci, kdy Česko vůbec nebude mít peníze. Kdy nastane situace, jaká je dnes v Řecku. Produktem reformních zákonů nemá být navyšování spoluúčasti. To jsem nikdy neplánoval a není to dobrá cesta. Aby to něco s trhem udělalo, museli by se pacienti dostat tak na 25procentní hranici spoluúčasti nebo i více. A za takové situace by určité skupiny lidí byly zcela vyloučeny ze systému zdravotní péče. To jsem nikdy neměl v plánu. Aby kvůli rozhýbání trhu byly napáleny vysoké platby u lékaře, to si naivně představují jen někteří lékaři s tím, že budou inkasovat peníze. Ale to nikdy nebude fungovat. To není kultivace veřejného systému, to je jen jeho ořezávání.
Budou vám slova o tom, že jste neplánoval navyšovat spoluúčast, lidé věřit, když si vás pamatují jako třicetikorunového ministra?
U třicetikoruny šlo o zregulování neřízené spotřeby péče zadarmo. Byl to první krok, přibrzdění a vytvoření ekonomického prostředí pro reformu, protože ta se nedá dělat v deficitu. Poplatky vedly k určité stabilitě nebo naplnění rezerv.
Leoš Heger nejprve změnil zákon o zdravotním pojištění, pak přinesl trojici nových zákonů a ještě dodá zákon o zdravotních pojišťovnách. Jenže někteří takové pořadí kritizovali.
Z mého pohledu stačilo oprášit jen kompromisní redukovanou variantu Dany Juráskové. Komplexní reforma měla být pro lidi, kteří nastoupili rychle do politiky, dárkem, se kterým mohli pracovat. Samozřejmě v kontextu s opravami a dodatky, které by si do toho dala koalice. Zároveň tam ale mohla být ještě větší ambice, protože ve Sněmovně měla koalice 118 hlasů. Jenže jak to bývá u každé koalice, později se mezi sebou její partneři začnou hádat.
Z koalice také dříve zněly hlasy, že ministr Heger postupuje v reformách příliš pomalu. Odbory zase tvrdí, že takový trysk, v jakém se legislativa mění, nezažily. Jak to je podle vás, jde moc pomalu, nebo příliš rychle?
Určitě tam sehrála roli nepřipravenost. Někdo si musel osahat tu problematiku, sestavit nový tým. Nebyla tam čistá kontinuita. Zdržení tam nepochybně bylo.
Stihne se reforma v praxi rozběhnout ještě toto volební období?
Plány jsou, ale jak to bude časově, netuším. Ještě by se měl stihnout připravit zákon o pojišťovnách, to je moc dobře. Jenže pak se dospěje k tomu, že je potřeba ještě úplně nový zákon o pojištění. Časově je to skoro za hranou, protože to vychází do volebního roku. Technicky to ale možné je.
Říkal jste, že nemáte žádné politické ambice, jste stále v ODS?
Jsem členem ODS, ale svoji politickou kariéru jsem utlumil. To znamená, že se může vzbudit, ale také to, že teď momentálně nemám v plánu, aby se budila.
