Jako cíl zlikvidovat školství to mají neomarxisti dobře vymyšlené, protože nic víc, než myslící člověk je totiž neohrožuje.

PRAVDA, lenže čo s nadaním pre spev a tanec celej rozsiahlej skupiny?

k inklúzii - asi polovica z tých, o ktorých ODBORNÍCI prehlásia potrebu špeci podmienok by školu v piatej triede úspešne DOKONČILA.

k talentom - aj tí sa budú musieť časom vyrovnať s tým, že nik pred nimi nespadne ... a bude chcieť aby vedeli čítať a písať, nielen jednu mimoriadnu schopnosť.

Důsledek pomatených experimentů typu inkluze neodborných pomatenců, typu Valachová či Dienstbier = devastace školství v režii ČSSD.

To je záměr. Socialisté potřebují průměr, spíše podprůměr. Kdo by je potom volil?

Když ono je celkem těžké odhadnou přesně onen jeden talent a ten potom rozvíjet.

Dle mého toto patří do mimoškolních aktivit. On totiž talent na jedné straně je vyvážen nedostatky jinde.

A je pak otázkou co je míněno oním nepochopením, které stojí za depresemi.

Článek je o třech různých skupinách dětí:

Talentované - to patří do mimoškolních aktivit a pod taktovkou rodičů by se měl talent odhalit.

Nadané dítě - IQ nad 120 - mělo by být velmi dobré skoro ve všech předmětech

Mimořádně nadané dítě - mělo by excelovat ve všem

Těmto dětem možná tolik nepůjde tělocvik a výtvarka, ale v ostatních předmětech jsou dost zvídavé a informace nasávají jako houba. Také informace umí aplikovat a používat i v jiných předmětech. No a díky tomu se ve škole obvykle nudí - vyrušují. A z toho přichází ty deprese - ostatní děti je mají za premianty a patolízaly, a učitelky za neustálé vyrušovače.

Nejdřív ta legrace- inteligentní dítě se fotografuje s brýlemi, jako "inteligentní" kandidát na prezidenta. Samozřejmě také s obyčejnými skly, jinak by nevidělo.

O Antizemanovi jaksi zprávy usekly.

Inteligentní dítě ve škole často zlobí, z dlouhé chvíle. Na co potřebují ostatní žáci dny a týdny, má inteligent zmáknuto za chvíli.

Pomůže jenom vytížení- klavír, housle, balet, fotbal, zkrátka nějak ten čas zabrat.

Ještě lepší (můj případ) je výpomoc v kabinetu, příprava experimentů a kutění pod dohledem třeba učitele fyziky. Také šach, nebo matematické hrátky pomohou ten čas využít.

Deprese přijde ve středním věku. Nač číst detektivku, když už po pěti stránkách vím, že vrahem byl zahradník? Co mi dá nějaký Jirásek nebo Božena Němcová?

To je super, on sam se pasoval na nadmiru inteligentniho.

Mít chytrý dítě je za trest.

Svým způsobem jo-tedy pokud je chytré na hranici geniality- protože si s nikým nerozumí.

A když ve třídě vyniká talentovaná Anička, bolavé bříško a deprese má integrovaná Janička

No nevím. Ale nadprůměrně inteligentní dítě by mělo nadprůměrně rychle pochopit, co se po něm chce. Třeba i ve školce. A podle toho se projevit a prokázat svoji inteligenční převahu. Třeba i nad průměrně či podprůměrně inteligentní učitelkou mateřské školy. Ale inteligentně - ne žaludečními potížemi...

fyzicke bolesti mohou byt vyvolany uzkosti.. ono celkove introvertni lide nemaji moc sanci uspet...

Dneska nadprůměrné děti musí chápat ty podprůměrné, které je v rámci integrace a inkluze otravují v třídách a brzdí jejich vývoj, stejně předpojatě se k nim chovají některé učitelky, které potřebují děti spíše průměrné, a které nezlobí a nevyrušují. Naopak však po některých vyžadují nároky, které jsou často nesmyslné, zbytečné a hloupé, jenom aby daly za dost své pedagogické autoritě. Na SŠ praktické trvala jedna učitelka na tom, že si žák musí něco zapsat do sešitu, načež její akce vyvolala reakci a žák ji poslal do ..., přitom byl medikovaný těžký epileptik s autistickými prvky s perspektivou invalidního důchodu - naprosto zbytečný konflikt a naprosté nepochopení.

Takze kdyz nekoho takoveho inkluduji do tridy, tak ucitelka uz nemuze po zacich vubec nic pozadovat? Ani takovou trivialitu, jako je zapisovani do sesitu?

Někdy začátkem devadesátých let bylo na ZŠ možno děti rozdělit na třídy praktické a studijní. Sama jsem učila češtinu paralelně v obou těchto typech tříd. Na tato léta stále ráda vzpomínám. V praktické třídě se "jelo" pomalejším tempem, nebylo třeba probrat učivo tak důkladně a podrobně. Děti byly spokojené a pracovaly v klidu a bez stresu. Ve studijní třídě zato bylo možno dětem hodně naložit, učivo se dalo rozšířit, děti samy přicházely s otázkami a náměty na další práci, prostě pro kantora práce jedna radost. Uvedené tuším dva nebo tři roky patří k těm nejspokojenějším, jaké jsem ve školství zažila, práce mi přinášela nejvíc radosti a uspokojení.

No, dneska pomýšlet na rozlišení je projev nenávisti. Všichni jsou stejní!!