To, že mnozí nacističtí veteráni našli po válce uplatnění v tajných službách západoněmecké BND (Bundesnachrichtendienst, spolková zpravodajská služba), se ví už dlouho. Podle deníku Haarec bylo takových agentů okolo dvou set.
Možná jsem ji měl odnést pryčV roce 1963 se jeden novinář zeptal K. J. Silberbauera, zda deník Anny Frankové četl. "Koupil jsem si tu útlou knížku, abych zjistil, zda tam nepíše o mně. Nepsala," řekl tehdy a na poznámku, že mohl být úplně první člověk, jenž knihu četl, dodal: "To je pravda. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Možná jsem ji měl vzít a odnést." |
Dosud se však nevědělo, že jeden z nich, Rakušan Karl Josef Silberbauer, sehrál úlohu v příběhu Anny Frankové. Mladé dívky, jež později vstoupila do dějin coby symbol nacistické genocidy židovského obyvatelstva.
Začátkem srpna 1944 vedl právě Silberbauer skupinu nizozemských policistů do amsterdamské ulice Prinsengracht, kde se na půdě jednoho z domů přes dva roky roky ukrývala rodina německého Žida Otto Franka. Ve skrýši dospívala i malá Anna, která si na popud rodičů vedla deník.
Po zatčení, při kterém Silberbauer Frankovi řekl, že má "miloučkou dcerku", skončila celá rodina v různých koncentračních táborech. Anna v Bergen-Belsenu, kde pouhé dva měsíce před koncem války zemřela na tyfus. Bylo jí patnáct let.
Zajetí přežil jen Otto Frank. V roce 1952 vydal zápisky své dcery, která si deník psala až do smrti. Z knihy se stal celosvětový bestseller.
Karl Josef Silberbauer
Tou dobou žil Silberbauer ve Vídni a chystal se nastoupit k policii. To se mu o dva roky později skutečně podařilo.
Tehdy už spolupracoval s BND. Západoněmecká tajná služba věřila zkušenostem bývalého gestapáka, jenž se mohl snadno infiltrovat do skupin rakouských a německých sympatizantů nacistických myšlenek.
Nové informace o agentovi BND přinesl hamburský novinář Peter-Ferdinand Koch, který napsal knihu o někdejších nacistech v tajných službách. Údaje získal prostudováním dokumentů americké CIA a archivů nacistické třetí říše.
Nizozemci si Silberbauera pamatovali
Silberbauerovo jméno se však s Frankovými spojovalo už od roku 1948. Pamatovali si ho tehdy zasahující policisté. Lovec nacistů Simon Weisenthal pak našel čtrnáct rakouských nositelů stejného jména a roku 1963 dohledal toho pravého. Silberbauer se přiznal a vídeňská policie ho okamžitě suspendovala.
Otto Frank tehdy prohlásil, že si Rakušan trest nezaslouží, protože jen vykonával rozkaz. Viníkem byl ten, kdo úkryt prozradil a jehož jméno se nikdy nezjistilo. Silberbauer se mohl vrátit k policii a roku 1972 zemřel.
