Do prosince minulého roku stála černá jízda po Jihlavě dvě stě korun bez ohledu na to, jestli je zaplacena na místě nebo třeba až za dva měsíce. Dnes musí takový pasažér počítat s tím, že na něm bude ihned požadováno 400 korun nebo má dalších patnáct dní na to, aby na pokladně Dopravního podniku pokutu složil. To už musí přidat další stokorunu. Poslední možností je zaplatit do devadesáti dnů, připravit si už ale musí tisíc korun plus jízdné.
|
Revizoři už triky koumáků znají |
|
Jsou dva. Do práce chodí ve všední den i ve svátek, ve dne i v noci. Pokud jdou v noci, berou si raději na pomoc policisty. Člověk totiž nikdy neví, koho v noci potká. Obzvlášť když je revizorem v autobusech a trolejbusech Městské hromadné dopravy v Jihlavě. Jiřímu je třiadvacet a jízdenky a průkazky kontroluje něco přes rok. Čtrnáct dní po nástupu do nového zaměstnání ale zažil něco, po čem by si většina lidí velmi dobře rozmyslela, zdali bude pokračovat dál. Sám o tom mluvit nechce, a tak ho zastupuje parťák. "První dny ho zaučoval v práci starší kolega. Kontrolovali trolejbus a Jirka zjistil muže bez jízdenky. Ten ho ihned fyzicky napadl. On se samozřejmě bránil a za chvíli se oba bojující váleli u trolejbusu na zemi," vypráví Vlastimil. Výsledkem bylo, že agresivní cestující utekl a kolega z toho vyšel se zlomeným nosem. "Celou situaci sledoval starší revizor s rukama v kapsách, Jirkovi nepomohl," popisuje situaci o rok mladší kontrolor Vlastimil za souhlasného parťákova pokyvování. Když se mladý adept rizikového povolání uzdravil, pokračoval už raději v revizích jízdenek na vlastní pěst. Až do chvíle, kdy nastoupil jeho současný kolega Vlasta. Na toho se už může spolehnout. I za tu poměrně krátkou dobu, co mladí revizoři hájí barvy Dopravního podniku, už mají přečtené triky různých koumáků. "Třeba si voskují jízdenky v místě, kde se označují. Vosk i s označením potom doma smažou a dají jeho novou vrstvu. Na stejný lístek tak mohou jet několikrát," popisuje trik vynalézavců Jiří. Právě taková domácí dílka zachytili nedávno u manželské dvojice s dvěma dětmi. Maminka s tatínkem se chvíli jakoby divili. Nakonec ale před zraky svých ratolestí raději vysázeli pokutu. "Načerno jezdí různí lidé. Jsou mezi nimi studenti, dělníci z továren, ale i pár právníků a lékařů jsem chytil. Také manželku ředitele jedné z největších místních firem. Ta mi zdůrazňovala, že se o tom její muž nesmí dozvědět," rekapituluje revizor. Oběma kontrolorům jejich práce významně zasahuje do soukromí. Jihlava není zase tak velká a jejich tváře se lidem už zaryly do paměti. Den co den se na ulici setkávají s nevybíravými poznámkami. Někdy až s vyloženou sprostotou. "Když přijdeme někam do společnosti, vždycky poznám někoho, s kým jsme měli co dočinění," nepříliš vesele říká Vlastimil. O přechodu do nějakého klidnějšího zaměstnání ani jeden nepřemýšlí. Po své hlavní práci se Vlasta věnuje drobnému podnikání a jeho velkou zálibou je kouzlení, s uměním magie cestuje po různých soutěžích. Jiří zase chodí cvičit do posilovny. Na lov černých pasažérů v rušných trolejbusech ale nejlépe zapomene u zcela jiného lovu. Při tom však nepotřebuje revizorský odznak, ale pořádnou udici a dobrou návnadu. |
Do zvláštní kategorie patří ti cestující, co nezaplatí vůbec. Takové případy putují k soudu. "Je jich asi třicet za měsíc, to se podobá loňskému roku," dodal ředitel.
Základní jízdné v místní Městské hromadné dopravě stojí šest korun, což je cena patřící k nejnižším v Česku. Je udržována proto, aby Jihlavané dali přednost hromadným dopravním prostředkům před individuálním cestováním. "Šest korun přece není tak mnoho, aby někdo ještě riskoval černou jízdu," doplnil ředitel Vilím.
