Na úterní konferenci Let My People Live! prezident Miloš Zeman připodobnil Islámský stát k Německu ve třicátých letech (více o projevu zde). Je tahle paralela na místě?
Je to úplně jiná situace, protože politika Islámského státu není expanzivní za hranice států, které už se nacházejí v rozpadu kvůli občanským válkám. Teď mluvím o Sýrii, Iráku, Libanonu, Libyi a Egyptu, kde dochází ke konfliktům mezi muslimy tak jako tak.
Podle Zemana by proti Islámskému státu měli zakročit všichni stálí členové Rady bezpečnosti OSN. To by znamenalo i účast Ruska a Číny. Je to reálná představa?
Začátek problému v Sýrii byly brutální represe ze strany Bašára Asada, které vedly k rozpadu státu v Sýrii a umožnily vzestup džihádistických skupin. A bylo to právě Rusko, které v OSN blokovalo společnou vojenskou akci na začátku celého problému. Teď, když se problém mnohonásobně zhoršil, volat po tom, aby zasáhla OSN, je samozřejmě pozdě. Západní intervence rozpad státu problém nevyřeší, nelze si představit okupaci celého problematického území intervenční armádou.
Pokud by ale k zásahu došlo, jak by mohl konflikt proměnit?
Intervence může ten problém pouze omezit, udržet území, ve kterém probíhá, nebo tlumit tím, že podpoří jednu ze stran.
Zora HesováAnalytička a publicistka Zora Hesová studovala politologii v Toulouse a filosofii a islamologii v Berlíně. Spolupracuje s Asociací pro mezinárodní otázky. |
Jak v této fázi tedy problém řešit?
Islámský stát je problém dvou rozpadlých států, na jejichž území se vytváří úplně nová politická komunita založená na fundamentalistických principech. Na hrozbu, kterou představuje, lze reagovat pouze spoluprací všech okolních států. A to je něco, co se ještě nestalo.
Kde se hranice Islámského státu mohou zastavit? Je možné, aby se rozšířily dál než do států, ve kterých jsou konflikty mezi šíity a sunnity?
Lze si představit, že se obrátí na Libanon a destabilizuje sousední státy jako Jordánsko a Turecko, ale pouze těžko se tam rozšíří. Snaží se ale získat loajalitu ve vzdálenějších územích. Rizikové jsou státy, kde se rozpadl funkční politický řád a sílí tam džihádistické skupiny, zejména Libye, sahelská Afrika, Sinaj, Jemen.
Nepřistupme na logiku Islámského státu
Jsou islamisté v současné chvíli hrozbou i pro Evropu, jak varoval prezident?
Jednou z jejich základních strategií je poštvat proti sobě Západ a Východ, to jsme viděli na útocích v Paříži. Pokud na tuhle logiku přistoupíme, budou se problémy a tato hrozba zvětšovat.
Není tedy možností podporovat okolní státy v boji proti IS?
Podpora přichází v úvahu hlavně v Iráku. Irácká vláda se ukázala jako neschopná tváří v tvář džihádistům. Jiná je otázka, co s Bašárem Asadem. Letecké útoky na IS už představují jistou formu podpory, protože oslabují jeho protivníky. Přestože byl příčinou války a rozpadu Sýrie a spolupráce s brutálním režimem je zatím pro Západ těžko přijatelná, v dlouhodobé variantě se i syrský režim pravděpodobně stane součástí řešení problému Islámského státu.
Mohla byste vysvětlit strategii Islámského státu? Co má za účel unášení civilistů?
Vraždy nahrané na kameře a útoky na západní cíle jsou provokace, umožňují radikalizaci uvnitř džihádistických skupin a získávání dalších členů. Jde jim o vyvolání obrazu otevřeného globálního konfliktu mezi Západem a islámem.
Můžeme to tedy chápat tak, že vraždy západních civilistů jsou jistým vzkazem ostatním muslimům?
Určitě. Já to chápu tak, že tu máme jednu skupinu, která reaguje na dlouhodobou frustraci muslimů, na pocit ohrožení islámsko-muslimského světa ze strany neokoloniálních mocností, spojený s invazí Iráku, s válkou v Palestině, s neúspěchem protestního hnutí po roce 2011. IS ukazuje, že se nebojí, že dokáže vyprovokovat do extrému ty nejsilnější země na světě. To určitě imponuje generaci mladých a sociálně nespokojených lidí. Tato mediální taktika slouží k získání uznání mezi samotnými Araby.
Snaha naklonit si místní
Jak vypadá hierarchie Islámského státu?
Jeho vojenská struktura je pyramidální, civilní správa se systematicky snaží utvrzení základních znaků státnosti. Prosazuje bezpečnost a určitý typ spravedlnosti. Mají vlastní oficiální informační kancelář, vlastní soudy, školy, distribuční a sociální systém. V posledních letech v severní Sýrii a v západním Iráku pod vlivem povstání a války už nefunguje stát, takže zavádění organizovaného zásobování a stability, byť brutálním způsobem, je způsobem, jak si naklonit místní obyvatelstvo. To je vysvětlení otázky, jak několik tisíc bojovníků dokáže ovládat miliony lidí.
Pokud IS vykazuje znaky státnosti, je reálné, aby začalo diplomatické jednání? Změnou už je nabídka výměny jordánského pilota. Dá se to brát jako precedens ke změně jednání?
To bych neřekla. V Sýrii operují desítky džihádistických skupin a stává se, že zajmou rukojmí a snaží se je vyměnit. To je běžná součást války. Zmíněné prvky státnosti jsou spíše vzkazem dovnitř, kterým se IS snaží dokázat, že přináší stabilní režim, který by měli muslimové podporovat.
Islámský stát má odhadovaný příjem dvě až tři miliardy dolarů ročně, především z prodeje ropy. Co je pro něj dalšími příjmy?
Pravděpodobně těží také z toho, že obsadil území, které je na obou stranách hranice zdrojem obilí, které má elektrárny, dále vybírá daně, výkupné z únosů, prodává rabované starožitnosti, konfiskuje majetek těch, co uprchli. Podle odhadů odborníků ale odhadované příjmy mohou dlouhodobě těžko umožnit financování války a zároveň živobytí velkého počtu obyvatel.
Je zmapované, kdo všechno ropu a rafinerie od IS kupuje?
Pravděpodobně jsou to všichni jeho sousedi. Jde o malé objemy vyvážené v autech a cisternách. Určitě je to Bašár Asad a část jde do Turecka. To se teď snaží tenhle ilegální obchod kontrolovat nebo omezit.
Jak je Islámský stát vyzbrojen? Po sestřelení vojenského letadla F-16 je evidentní, že IS operuje i vzdušnými zbraněmi.
Islámskému státu se podařilo obsadit vojenské základny v Iráku i Sýrii, díky tomu má i těžkou techniku, kterou syrští povstalci nemají. Jde o velkou vojenskou výhodu proti ostatním skupinám v regionu a irácké armádě.
