"Už to prostě dál nešlo. Hospoda stojí na špatném místě a od osmdesátých let se do ní neinvestovala ani koruna," vysvětluje mezi zvednutými židlemi na stolech. Majitelka Marie Chvojová se sice nechce vzdát, ale čeká ji těžký úkol - nalákat lidi. A to se už dlouho nepovedlo.
Vlachovka skomírá od konce 90. let, kdy skončily známé televizní přenosy, a je střídavě zavřená. Svým zaměřením, postaveným na klasické české kuchyni, melodiích prvorepublikových heligonkářů či typických rytmech dechovky, jednoduše neobstála v uspěchané době a stále se rozrůstající konkurenci.
Na Pepíka Zímu si lidé vzali víno z domova, aby ušetřili
Když restauraci Šimek přebíral, chtěl navázat na slavnou historii a pozval největší osobnost české dechovky Josefa Zímu. Nejenže na akci prodělal, ale číšníci nacházeli pod stoly vypité lahve od vína, které si sem lidé vzali z domova.
"Obecně lidé přestávají do hospod chodit. Dnes mají více možností, jak trávit čas, anebo raději v klidu sedí doma s pivem lahvovým," říká Šimek. A postavit restauraci na pár štamgastech nejde, i kdyby tu každý vypil hektolitry piva.
Vlachovka lákala také svým budějovickým pivem. Svého času se říkalo, že právě tady se točí to nejlepší v celé Praze. Ale koho přivábí dobře vychlazená dvanáctka do hospody, která je stranou veškerého dění. Blízko ní nelze zaparkovat, a pokud v Zenklově ulici, ve které Vlachovka od roku 1928 stojí, někdo byť jen zpomalí, stane se záhy terčem netrpělivého troubení řidičů za vámi.
Ani městská doprava hospodě příliš nepomáhá. Stojí totiž přesně mezi dvěma tramvajovými zastávkami, a ačkoliv to je jen pár minut chůze, potenciálního návštěvníka vcucne cestou konkurence, která je zastávkám blíž.
Na Vlachovce se kdysi dalo i bydlet. V sudech
Restaurace Na Vlachovce ale nebyl jen lokál s velkým tanečním sálem. Vzadu na hospodu navazoval "podivný" kemp, kde mohli lidé přes léto bydlet v chatkách v podobě pivních sudů. Dnes je zahrada zarostlá plevelem a třicet sudů pozvolna chátrá.
"Bývalo tu narváno. V létě přijížděly autobusy a lidé tu normálně trávili dovolenou," vzpomíná provozní Šimek. Kdysi slavné hospodě určil smutný osud nedostatek peněz. "Někdy tady ubytuji kamarády, ale za peníze to dělat nemůžu. Zázemí už neplní žádné hygienické normy," vysvětluje hospodský, kterého jinak živí podnik v Bílé labuti.
Při otázce, zda si myslí, že se ještě někdy Vlachovka zvedne, dlouze přemýšlí. "Stálo by to hromadu peněz, muselo by se vymyslet netradiční lákadlo a hlavně to chce razantní manažerský přístup. Jinak to nemá smysl," říká potom.
Vše teď záleží na majitelce Marii Chvojové z rodu kobyliského starosty, který hospodu kdysi založil. Té je však téměř 90 let. A tak se zdá, že je osud Vlachovky nadobro zpečetěn.
