Mají dobrou obranu. Když je sledují novináři, ti obratní řeknou: mysleli jsme, že jde o atentátníky, proto jsme ujeli. Maják před sebe vystrkují jako beran roh.
Nebezpečná rychlost je náš důležitý bezpečnostní prvek. Méně obratní politici se naivně chlubí: Náš čas je drahý. Proto se řítíme vpřed. Šetříme tak peníze poplatníků.
Nejčastěji je to z bujnosti: jsem ministr a vládce, Franto, šlápni na pedál! Byvší ušlápnutec, nyní pán, rozbažile hledí z vozu na lid.
Vztah mezi daňovým poplatníkem, voličem a vládci, kteří pracují pro veřejnost za veřejné peníze, je u nás stále příliš vlažný. Řítit se v automobilu může být pro politika i zdrojem zadostiučinění. Tak vysoko jsem se vyšvihl, matinko, že i toto mohu. Co je to za politika, který musí trapně dbát na předpisy jako nějaký čičmunda? Této větě rozuměj - nejen v dopravě.
Veřejnost by se nad tím neměla rozčilovat. Politici, zástupci lidu, chovají se jako ten lid. To si může za volantem ověřit každý. Jeďte podle předpisů a stanete se bláznem a pitomcem v očích stovek řidičů, kteří se kolem vás mihnou s posměšnými gesty. Dodržovat předpisy je u nás projevem slabošství, zbabělosti a demence. Hrdinství je předpis obejít, podvést, nedodržet.
Kdejaká celebrita se veřejně chlubí, že dojela z Prahy do Brna za sedmdesát minut. Nikdo se nepochlubí, že jezdí pečlivě, podle předpisů. Cítil by se provinile a jako hlupák.
O to náruživěji se každý pustí do ministrů, kteří jsou jako my - kašlou na předpisy. Jsou jasnou součástí celonárodního srozumění. Dělejme to vše jen pro oko a neberme nic až tak vážně. Vždyť i to nadávání na politiky je toho českého folkloru součástí. My nadáváme, vy na to kašlete a nám všem je to jedno.
Skutečnost, že pár politiků nedodržuje dopravní předpisy, je zavrženíhodná, v národě však nic neobvyklého. Politiky to neomlouvá. Neomlouvá to ale ani ten
