Stomatologická komora odhaduje, že léčbou nepravidelností chrupu se zabývá třetina lékařů, než kolik by jich mělo optimálně být.
Naopak zájemců o nošení rovnátek je podle některých odhadů až třikrát více než před deseti lety. Stále více lidí si uvědomuje, že mít hezké zuby je výhoda, a moderní medicína umožňuje dělat divy.
"Když vám zubař oznámí, že máte na rovnátka čekat tři čtyři roky, je to hrozné," uvedl tento týden profesor Jan Dvořáček, předseda vědecké rady ministerstva zdravotnictví. Lékaři v terénu se sice zdráhají potvrdit, že by čekací doby byly až tak dlouhé, ale přiznávají: Průšvih to je a upozorňujeme na něj léta.
|
• Odhaduje se, že 60 až 80 procent lidí má nějakou nepravidelnost chrupu. • Nejméně polovina z nich by si zasloužila léčbu. • Na ošetření se však někde čeká měsíce i roky. • Některé vady počkají, některé by naopak bylo dobré řešit hned. |
Jak potvrzuje docentka Hubková, pozdním zákrokem se může někdy problém zanedbat. "Potíže nejsou vyhrocené všude, v Praze se například moc nečeká. Hůře jsou na tom obvykle menší okresy," uvedl prezident stomatologické komory Jiří Pekárek.
"Mají málo specialistů, mnozí se tomuto oboru věnují jen na část úvazku nebo nepoužívají ty nejmodernější metody. Pevná rovnátka, takzvané zámečky, vyžadují umění a jsou velmi náročná na časté kontroly," vyvrací Pekárek laickou představu, že rovnátka jsou "kusem obyčejného drátu".
A právě v systému vzdělávání lékařů-specialistů na rovnátka (takzvaných ortodontistů) je podle řady expertů klíčový problém. Jak popisuje Magdalena Koťová z pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, absolvent medicíny se musí po ukončení studia školit dalších dva a půl roku v obecné stomatologii. Teprve pak může zahájit specializovanou výuku ortodoncie, která trvá tři roky. Dohromady pět a půl roku tak musí strávit obvykle na klinice za nepříliš lukrativní plat, než se osamostatní.
"Pro mnoho lidí je to ve věku, kdy si chtějí zakládat rodinu, obtížně akceptovatelné," podotýká Koťová. Řešením, které je nyní obsaženo i v návrhu zákona o zdravotnickém vzdělávání, by bylo zkrátit dobu přípravy tak, aby se absolvent medicíny mohl dříve začít školit v ortodoncii. Stomatologická komora nadto navrhuje, aby poslední rok mohl mladý lékař strávit mimo kliniku a zaučovat se na vybraném akreditovaném pracovišti.
Spolu s tím však bude nutné podle Magdaleny Koťové řešit i problém financování klinik - aby byly schopny přijmout více studentů, aby na nich měli zájem pracovat kvalitní učitelé a aby úroveň výuky odpovídala době. Jak si postěžoval přednosta stomatologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Jiří Mazánek, polovina přístrojů na této nejstarší a největší klinice v zemi má za sebou pětadvacet let.
"Sama profese specialisty na rovnátka dnes vůbec není nelukrativní - naopak, tím, jak jich je málo, nemají o zakázky nouzi," tvrdí Zdeněk Klinkovský, předseda oblastní stomatologické komory ve Zlíně. Na jeho okrese pracují pouze čtyři ortodontisté - z nich jeden na půl úvazku, druhý začíná a třetí je v důchodovém věku. "Až jich bude dostatek, nebude to o lukrativnosti, nýbrž o poctivé práci a perfektních výsledcích," uvedl.
Magdalena Koťová z pražské vinohradské kliniky potvrzuje, že odkládáním rovnátek se může vada někdy zanedbat - i když ne vždycky. "Ale je každopádně potřeba, aby se na to odborník aspoň podíval a rozhodl, jak dlouho ještě řešení počká. U malých dětí je navíc nutné včas provést vyšetření, protože většina vad chrupu je vrozená."
Koťová souhlasí s tím, že mezi lidmi je o rovnátka nebývalý zájem - a vůbec nejde jen o děti. "I v padesáti dnes lidé stojí o to, aby měli pěkné, a hlavně své vlastní přední zuby - a dnes je už řada možností, jak to udělat." Někteří stomatologové se ve svých ordinacích setkali i se zájemci o rovnátka, kteří překročili šedesátku.
