Cesty i v jazzových vydavatelstvích bývají všelijaké. Někdejší trombonista Pavel Vlček po svém odchodu do Anglie založil jednu z prvních polistopadových edic vydávající v zahraničí tehdy neznámé mladší české jazzmany. Jenže se obchodně rozešel s českou složkou své elektronické firmy, která se podílela právě i na jeho jazzové edici. Pokračovat i z Anglie na výhradně českém repertoáru by bylo pro Vlčka dost obtížné. A navíc, jak sám říká, česká mladá generace má dnes už velmi výkonné centrum v Animal Music. Vlčkův vydavatelský zájem o jazz nicméně
pokračuje: na etiketě Cube-Metier zahájil vloni rozjel sérii Jazz at Greville Lodge, zaměřenou především na koncerty v anglickém Cheltenhamu. Otevřela ji nahrávka sólového koncertu pražského Najponka. A nyní je tu druhý titul edice, nyní výhradně zahraniční.
Kytarista Jim Mullen
Mike Carr (ročník 1937) je zručný post-bopový pianista, který v Londýně hrál kupříkladu i s Dizzy Gillespiem, Colemanem Hawkinsem, nebo Johnny Griffinem. Jim Mullen (1945) třikrát obdržel cenu pro nejlepšího anglického jazzového kytaristu. Je to tedy dvojice zkušených a profesionálně dokonale připravených hráčů, kteří mohou naplnit očekávání návštěvníků kteréhokoliv jazzklubu. Tomu odpovídá i titul: That's Entertainment - To je zábava. Devět osvědčených swingových nebo post-swingových standardů a dva Carrovy mainstreamové originály, žádné přesahování k nějakým vzdálenějším cílům; profesionální požadavky jsou tu podány na dokonalé úrovni.
Pianista Mike Carr a kytarista Jim Mullen na obalu nynějšího alba
Snímek Mikeho Carra z 80. let, kdy hrál mj. s kytaristou Williem Paynem
Zaposloucháme-li se do způsobu spolupráce těchto dvou muzikantů, máme co objevovat. Oba partneři spolu zřejmě hrají už dlouho a jejich dueto vykazuje nezvyklou soudržnost. Zdá se, že kytara má k dispozici širší sortiment stylových prostředků, nicméně piano zde nezůstává pozadu - jeho perlivé jednohlasé pasáže s občasnými trylky vytvářejí ke zvukově robustnější sazbě kytary příjemný kontrast. Pozoruhodné je vzájemné doplňování v duetních pasážích i v sólech:
"nesólující" nástroj dodává basovou linku a zvuk třeba akordického piana, barvený kytarovými basy (například v Carrově skladbě Freedom Song), představuje neobvyklou kombinaci. Bas, ať už v kytaře nebo v pianu, je přitom veden téměř kontrapunkticky, což dává duetu osobitý charakter (třeba v Days of Wine and Roses, ale i jinde). Někde (kupříkladu v A Beautiful Friendship) je téma pro změnu zajímavě "rozdialogizováno" do dvou samostatných linek, ale téměř kontrapunktický charakter rozhovoru je cítit i tady.
Zkrátka v muzicírování, které chce a má sloužit "jen pro zábavu", je u těchto pánů co poslouchat, což ne vždy platí pro běžné koncertní nebo klubové produkce i souborů u nás podstatně známějších.
O albuMike Carr & Jim Mullen: Skladby: Nahráno a zvuk: CD, stopáž 66:12 minut, vydala firma Cube-Metier |
