Což o to, trumpetista Jim Faddis (1953), bubeník Lenny White (1949) i basista Tom Barney, kteří se hradní pocty zúčastnili, s Davisem v různých obdobích pravidelně hráli. Ale to, jak do této atmosféry zapadl barytonsaxofonista Jaroslav Jakubovič (narozený roku 1946, o němž jsme po roce 1968, kdy odešel nejprve do Izraele a potom do New Yorku, u nás mnoho neslyšeli), a Emil Viklický (1948), jehož pianistická dráha se odvíjela poněkud odlišnými směry, je překvapením a plusem onoho setkání, potažmo alba.
Americký trumpetista Jon Faddis
o albuJon Faddis-Lenny White: Tribute to Miles Davis CD, stopáž 75:24 minut, vydala firma Multisonic. |
Vůdčí osobností je přirozeně Jon Faddis. Není to kopie Milese Davise, ale osobité rozvíjení jeho způsobu hry a myšlení. Po kratičké pauze dovede přeskočit z lyrického baladického rejstříku do vzrušující fráze někde nahoře, střídá vyprávěcí linky s ultrafast pasážemi, představuje se prostě jako vynikajcí sólista. Jakubovič s ním ovšem drží krok: v napětí, které Faddis nasadí, se mu v nástupu vyrovná a taky je udrží. A Viklický je prostě sólista zvyklý hrát s mezinárodními partnery dosti odlišných stylů i způsobů hry. Do této sestavy zapadne zcela přirozeně.
Americký bubeník Lenny White
Tribute to Miles Davis, kombinace tří amerických a dvou českých sólistů přibližně stejné generace, představuje prostě hlavní vývojovou linku jazzu, která dodnes žije a dokáže přesvědčovat, i když se téměř každý ze členů tohoto příležitostného kvinteta rozvíjí vlastním způsobem.
Ti, kteří hledají stále něco nového, by mohli konstatovat: To se jim to hraje, když tohle všechno vymysleli už klasikové dávno před nimi! To je ovšem věčná otázka platná v jakémkoliv druhu umění. Ale v každém případě: ten koncert z 23. května 2011 se opravdu podařil.
Obálka alba Tribute to Miles Davis
