Rosaly Lopes-Gautier z Laboratoře proudového pohonu uvedla, že dle snímků zachycených přístroji lodě Galileo 11. října tohoto roku je sopka Loki na zmíněném Jupiterově měsíci nejsilnějším vulkánem celé sluneční soustavy. "Loki má obrovský kráter, o rozloze větší než Maryland, který je opakovaně zaplavován lávou."
Výbuchy sopky Loki jsou tak silné, že mohou být bez problému pozorovány dalekohledy ze Země. Fotky z Galilea znázorňují obrovskou tmavou plochu lemovanou žhnoucí lávou. Vulkán je obklopen hmotou, která je považována za oxid siřičitý, vyvržený a usazený kolem vrcholu.
"Sledovat sopky na Io je jako vrátit se v čase do dob, kdy byla Země vrásněna vulkány podobné velikosti," říká vědec Torrence Johnson z projektu Galileo.
Další sopkou na měsíci Io je Pele. Na něm lze zahlédnout silnou žhavou skvrnu, o které se vědci domnívají, že jde o jezero lávy neustále naplňované rozžhavenými horninami z nitra planetky.
Žhnoucí rudá čára pozorovaná z Galilea se zdá být neustále obnovovaným proudem roztavených látek na okraji kráteru. Řeka horké lávy se rozpíná do deseti kilometrů a je více než 45 metrů široká. Podobná lávová jezera se nacházejí na Havaji, toto je však více než stokrát rozlehlejší.
Oblak dalšího vulkánu jménem Prometheus vyvěrá pravděpodobně z jiného místa než se původně myslelo. Oblak kouře byl nejdříve pozorován z lodi Voyager v roce 1979, nové výzkumy vědeckého týmu Galileo však ukazují, že centrum výbuchů se posunulo o 100 kilometrů směrem na západ. Oblak vysoký 80 kilometrů zřejmě pochází z proudu lávy značně vzdáleného od hlavního těla sopky.
Sue Kiefferová, vulkanoložka zabývající se gejzíry na Zemi, uvedla, že nízká gravitace, šestkrát menší než na Zemi, a atmosférický tlak, tvořící pouhou miliardtinu zemského, jsou hlavními příčinami obrovské vulkanické aktivity měsíce Io.
 Vulkán Pele na Jupiterově měsíci Io. |
