Ošetřující lékařka exprezidenta Martina Pelichovská vypráví, jaké to je, léčit tak slavného pacienta
Působí rázně a rozhodně, mluví jasně a srozumitelně. To u lékařů zdaleka nebývá pravidlem. A nevypadá na to, že o pacienty stojící na hranici mezi životem a smrtí se stará už 34 let. Seznamte se: lékařka Martina Pelichovská, primářka anesteziologicko-resuscitačního oddělení nemocnice v Motole. Momentálně ošetřující lékařka Václava Havla.
Děláte tu nejtěžší medicínu: snažíte se zachraňovat lidi, a ne vždycky se to podaří. Nedeptá vás to?
Dělám to už od roku 1975, na podzim to bude 34 let. Od začátku jsem chtěla dělat právě na ARO. Ale to víte, že to je těžké. Řada z příběhů pacientů se vrací. Musí, je to vždycky poučení. Ale je pravda, že někdy se s úmrtím pacientů člověk srovnává hůř, jindy lépe.
Léčila jste už někdy tak slavného pacienta?
Ano, třeba Waldemara Matušku, několikrát. I o něj byl podobný zájem médií a veřejnosti. I když je pravda, že osobnost tak světového formátu, jako je pan prezident, o něhož se zajímají i ze zahraničí, jsem asi ještě v péči neměla.
V čem se liší péče o pacienta Václava Havla a o ty ostatní pacienty? Neměla jste z toho trochu trému?
To ne, jsme všichni natolik profesionálové, že je to pro nás především těžce nemocný pacient...
... který vám však, jak vidím, způsobil kruhy pod očima.
No je pravda, že jsem se za poslední týden moc nevyspala. Byla jsem tu v noci i o víkendu a odcházela jsem ze služby poněkud později, než bývá zvykem.
Taky jste ochotně přepustila svůj lékařský pokoj v nemocnici Dagmar Havlové. Využívá ho?
Přespala tam jednou, v jednu z těch prvních krizových nocí. Jinak je buď u manžela, a když výjimečně ne, tak mu aspoň stále telefonuje.
Když se Václav Havel před lety prvně ocitl v nemocnici, jeho žena se velmi intenzivně zapojila do jeho léčby. Až tak, že ji chtěla sama organizovat. Jak je to dnes?
Máme velice dobrý vztah po všech stránkách. Vysvětlujeme jí všechny postupy, co budeme dělat i co jsme udělali. Eventuálně ji prosíme, aby manželovi některé věci rozmluvila. Třeba když chtěl vidět pana premiéra o den dřív, ale byl ještě tak unavený, že jsme usoudili, že by to nebylo ku prospěchu pacienta.
Překvapil vás něčím Václav Havel?
Tím, že je to neuvěřitelně trpělivý pacient. A jakmile se mu trochu ulevilo, tak i svou skromností. Za všechno pořád děkuje, je nenáročný a milý. Mnohdy u nás leží daleko méně významní pacienti, kteří tuto vlastnost jaksi postrádají.
Takže jí už i nemocniční jídlo, nebo mu nosí obědy stále žena?
Jak kdy. Dietní sestra za ním chodí každý den jako za jinými pacienty. Pan prezident nemá dietu, dnes měl rýži s gulášem a snědl toho poměrně dost, což je dobře.
Byl čas za ten týden si s ním sednout a povídat o něčem jiném než o léčbě?
Byl. Ale až teď o víkendu. V sobotu večer jsme si s kolegou Kolářem na dvacet minut, půl hodinky sedli a s panem prezidentem povídali. A bylo to moc příjemné. Budu si to celé hodně dlouho pamatovat.
Co vlastně Václav Havel celé dny dělá, kromě rehabilitace a vyšetření? Vedení nemocnice říká, že mu chodí tuny dárků, magnetů, kamínků, preparátů a léčivých vodiček. To za ním na pokoj asi nesmí, že?
Ani náhodou. Z hygienických a infekčních důvodů. Také květiny, které mu přinesl pan prezident Václav Klaus, viděl jen na chvíli, aby se s nimi potěšil, a pak musely pryč.
Má u sebe noviny, ty převrací stále, každý den zepředu dozadu. Všechny. Také tam má knížky a pročítá si všechny dopisy, které mu chodí od lidí. Zrovna mu nesu další várku. Už jich tam ostatně má pěkný štůsek. Jen se asi moc nedá počítat s tím, že by na ně odpověděl.
Nebude vám nakonec líto, až odejde?
Jestliže v brzké době odejde na jiné oddělení, budeme všichni neuvěřitelně šťastní. Bude to naše velké vítězství
