5. Muslimové si libují v polygamii
„Polygamie je islámem povolena, ba dokonce podporována. Takže by si měli soudruzi aktivisté ujasnit, co chtějí. Buď chránit lidská práva, nebo islám. Chránit oboje dost dobře nejde.“ Daniel Tschernay v diskusi iDNES.cz
Polygamie, nebo-li mnohoženství, je koncept, který je dnešní západní společnosti poměrně cizí. Jeho domnělé rozšíření v muslimských zemích tak řada odpůrců islámu využívá, aby ukázali, jak moc jsou oba světy odlišné. A to i přes to, že mnohoženství praktikovala i mnohá další náboženství.
Muslimové v ČR nejsou radikální, mnohým je islám ukradený, říkají experti |
Pravdou ale je, že některá muslimská manželství skutečně jsou polygamní a muž může v islámu pojmout až čtyři manželky. Ani zde však není vše tak jednoduché.
Islám sice mnohoženství povoluje, ale současně jej omezuje v rámci rodinného práva. „Podmínkou je, že muž bude pečovat o manželky spravedlivě a zabezpečí je rovným dílem,“ vysvětluje Topinka. Nejde navíc jen o zabezpečení po materiální stránce, ale také po stránce citové a sexuální. A to je pro většinu muslimských mužů takřka nemožné, jak z hlediska finančního, tak i duševního.
Ve skutečnosti tak v polygamních svazcích žije jen velmi omezené množství muslimů. „Těch, kteří mají dvě manželky, je v řádu jednotek procent. Těch, co mají tři a více manželek, už jsou jen promile,“ podotýká Ostřanský.
Polygamie měla podle Topinky v minulosti praktický smysl. Zejména v raném středověku totiž reagovala na nadbytek žen proti mužům nebo na zabezpečení vdov. Od 19. století je však polygamie i v muslimských zemích na ústupu a v průběhu 20. století ji dokonce mnoho islámských států zakázalo nebo omezilo. „Mezi muslimy žijícími v Česku se s praktikováním polygamie nesetkáváme,“ dodává Topinka.
Polygamie je tak dnes výsadou jen malé části muslimů, převážně těch movitých. Příkladem může být podle Ostřanského bohatý egyptský podnikatel, který má třeba dvě nebo tři ženy, ale zároveň také dva nebo tři domy či byty.
Nutnost finančně zabezpečit manželku se pojí i s jistou nespokojeností řady dnešních muslimských mladých mužů. „V muslimském tradičním prostředí nefunguje věno jako u nás, tedy že dívka má nějaké dukáty, ale je to naopak. V islámu funguje institut ‚mahru‘, tomu se říká krásným českým archaismem ‚obvěnění‘. To znamená, že je to muž, kdo přinese peníze, které dává ženě, respektive její rodině,“ vysvětluje Ostřanský.
To ale vede k tomu, že když se chce například čerstvý egyptský absolvent univerzity oženit, často nemůže. Žádný soudný otec totiž nedá svojí dceru muži, který nemá peníze. Proto podle Ostřanského vzniká v řadě muslimských zemí velká vrstva mladých, frustrovaných mužů, kteří si tuto frustraci různě vybíjejí. „Někteří se dají k islamistům a začnou se realizovat ve fanatickém náboženském duchu. Jiní to vyřeší tak, že si vezmou ženu pouze před Bohem a formálně před úřady nejsou svoji,“ říká.
