Katar rozehrál svou dosud nejambicióznější mezinárodní partii. Nepatrný stát v Perském zálivu jako jediná arabská země uznal prozatímní vládu v Benghází a do operace proti plukovníkovi Kaddáfímu poslal šest stíhaček Mirage, tedy podstatnou část svého letectva.
Když povstalci v Benghází naplnili první ropný tanker určený k exportu, byl to právě Katar, kdo jim nabídl pomoc s prodejem černého zlata. Minulý pátek generálové v Dauhá potichu přiznali, že libyjským rebelům dodávají zbraně - konkrétně protitankové rakety francouzské výroby Milan.
Ten samý den si za nasazení v libyjské krizi vysloužil katarský emír Hamád Ibn Chalífa al-Sání pochvalu od amerického prezidenta. "Myslím si, že bez emírova vedení bychom nikdy nebyli schopní utvořit tak širokou mezinárodní koalici, která kromě členů NATO zahrnuje i arabské státy," velebil Barack Obama podle listu The Guardian devětapadesátiletého emíra.
Setkání mezinárodní koalice na summitu k Libyi v Dauhá (13. dubna 2011)
Americký prezident Barack Obama (vpravo) a katarský emír Hamád Ibn Chalífa al-Sání (15. dubna 2011)
Díky neomezeným financím představuje Dauhá ráj pro šílené urbanisty
Politologové proto nyní dumají, zda emír al-Sání půjde ještě dál a pošle do země zmítané od poloviny února povstáním proti diktátorovi Kaddáfímu své jednotky. Podle časopisu Foreign Policy má emirát armádu o 8 500 mužích a na sever Afriky by mohl vyslat speciální jednotky určené k výcviku povstalců, ochraně civilistů nebo ropných vrtů.
Diplomacie kulatého nesmyslu
Emirát není větší než Středočeský kraj, už několik let ale fascinuje experty na Blízký východ kreativní zahraniční politikou financovanou z nesmírných zásob zemního plynu. V uplynulé dekádě šikovně využíval soupeření Egypta a Saúdské Arábie na jedné straně, s Íránem a Sýrií na straně druhé. Díky tomu mohl emír vystupovat jako neutrální zprostředkovatel v Jemenu, Libanonu nebo Súdánu.
Emírovou mocnou zbraní je i televize al-Džazíra, proklínaná i vychvalovaná za svůj podíl na vlně revolucí v arabském světě. Politologové se shodují, že jedním z cílů ambiciózní katarské diplomacie je propagace drobného státu jako moderní a vzdělané země, kde se vyplatí investovat. Posledním krokem v této snaze byla úspěšná kandidatura Kataru na pořádání fotbalového šampionátu v roce 2022.
Katar míří do čela ArabůTrpasličí emirát sází na fotbalovou diplomacii |
Emírovi al-Sánímu ale kromě záře reflektorů jde i o zabezpečení katarských nalezišť zemního plynu. Ten je sice klíčem k emírově moci, zároveň ale také představuje jeho nejzranitelnější místo. Katar leží na 14 procentech světových zásob zemního plynu, své největší naleziště ale sdílí s Íránem.
Dauhá se pochopitelně obává, aby se Teherán nepokusil získat pro sebe celé podzemní bohatství. Írán v zálivu s oblibou pořádá demonstrativní manévry a v regionu stále žije vzpomínka na iráckou agresi vůči drobnému, ale bohatému Kuvajtu v roce 1990.
Nebezpečná partie
Ambiciózní postup v Libyi se ale může emírovi zle vymstít. "Pokud se vojenská operace protáhne a city Arabů se obrátí proti USA a mezinárodní koalici, mohou ho Arabové kritizovat za podporu křižáckého tažení," řekl listu The New York Times odborník na Perský záliv Fred Wehrey.
Kaddáfí by se prý dokonce mohl chtít pomstít a poslat do Kataru teroristy. S minimální ochranou na mezinárodním letišti v Dauhá a malými bezpečnostními složkami by byla katarská metropole snadným cílem. Dvousečná je ovšem také rétorika emírovy diplomacie.
Žádná al-Kajda, žádný Hizballáh, ať žije Libye. Demonstrace proti Kaddáfímu v Benghází (17. dubna)
Francouzský letoun Rafale na letadlové lodi Charles de Gaulle (14. dubna 2011)
Zničené Kaddáfího tanky u Adžedabíji (12. dubna 2011)
Zatímco se katarské elity při obhajobě svých zahraničních iniciativ zaklínají demokracií, mírem a pokrokem, o politické pluralitě v Dauhá se nedá hovořit ani zdaleka. Dynastie al-Sání poloostrovu vládne od 18. století a ve volbách mohou obyvatelé rozhodovat pouze o svých obecních zastupitelích.
Ve chvíli, kdy emírovy stíhačky začaly hlídat nebe nad Libyí, Katar vyslal své jednotky na pomoc panovníkovi Bahrajnu, kde šíitští demonstranti protestují proti perzekuci ze strany sunnitské elity. Dauhá se ale zapřísahá, že zapojení do této bratrské pomoci organizované Rijádem bylo jen povinností vyplývající z regionálních spojenectví a své mezinárodní ambice se nadále snaží prezentovat ve světle těch nejušlechtilejších pohnutek.
