"Ženy se nám v našich projektech neobjevily náhodou. Když jsme totiž posuzovali populační možnosti Česka, zjistili jsme, že pokud chceme mít profesionální armádu, bez výrazného podílu žen zůstanou naše vize jen na papíře," přiznává Škopek. Mužská populace není podle generála schopna a často ani ochotna naplnit požadované počty profesionální armády. Ta by měla mít podle dosavadních předpokladů čtyřicet tisíc vojáků.
Polovina mužského populačního ročníku je dnes ze zdravotních důvodů vyřazena. Ze schopného zbytku mužů je však ochotno v armádě sloužit jen asi dvacet procent. "Bez žen se ani náhodou neobejdeme. V životě armády hrály vždy důležitou roli - ta však nyní nesrovnatelně vzroste," říká šéf generálního štábu Jiří Šedivý.
Připomíná, že například v druhé světové válce vynikly Češky v zahraničním vojsku jako odstřelovačky, ale i v protiletadlových či zdravotnických jednotkách.
Česká armáda chce v této tradici podle Šedivého pokračovat a hodlá jít ještě dál. Ženám už dnes například neklade překážky, pokud se chtějí stát pilotkami bojových letounů, sloužit ve výsadkových či tankových jednotkách.
"Když se některá dívka cítí na to, aby létala se stíhačkou, tak ať s ní klidně létá," souhlasí Škopek. Dnes v třiapadesátitisícové armádě slouží zatím jen 1994 žen.
Pětinu armády mají tvořit ženy
Českou armádu, o niž nemají muži-branci zájem, zachraňují ženy. Vládní zmocněnec pro profesionalizaci armády Jaroslav Škopek hodlá proto příští měsíc kabinetu navrhnout, aby profesionální vojsko tvořilo z 20 % něžné pohlaví. Jsou čeští vojáci připraveni na to, aby jim ženy velely?
S vizí dosud nebývalého množství žen v armádě, na níž pracuje tým vládního zmocněnce Škopka, se budou asi těžce smiřovat především muži. Ženy totiž začnou mužům konkurovat všude - ve výběru na studia či na vedoucí posty v armádě. Zde navíc berou na rozdíl od civilu stejné platy jako muži už dnes.
Avšak už osobní zkušenost ministra obrany Jaroslava Tvrdíka z dob, kdy jako nadporučík působil v chorvatské misi UNPROFOR, dokazuje, nakolik může být teorie vzdálena životu. Zdravotní sestra Jana Hrůzová, s níž tehdejší finanční náčelník československého kontingentu Tvrdík plánoval svatbu, odjela ošetřit zraněné vojáky mírových sil, kteří se ocitli pod palbou chorvatského dělostřelectva.
"Po návratu jsem jí z obav o její život vyčetl, že tam jezdila. Ale setřela mě. Příště jsem musel respektovat, že o těchto věcech si rozhoduje sama," říká ministr. A dodává, že tak jako on si bude muset i společnost zvyknout na rovnoprávné postavení žen tam, kde dosud vládli muži.
Jana Tvrdíková, která je několik měsíců na mateřské dovolené, přijela tehdy k zraněnému vojákovi Igoru Rigovi pozdě. "Střepina z dělostřeleckého granátu ho zasáhla do hlavy - byl na místě mrtev. Ale druhého zraněného vojáka jsme zachránili. Po návratu na základnu ke mně tenkrát Jarda přiběhl a celý se třásl nervozitou. Zpražila jsem ho, aby se zbytečně neplašil," říká Jana Tvrdíková.
Hodnota mužského a ženského života je podle ní stejná. "Jestliže má ale děti, tak je rozhodování mnohem složitější - nerozhoduje už jen sama za sebe," uznává.
Rovněž Eva Máčalíková ze speciální brigády, která velí několika desítkám výsadkářů, se domnívá, že "není nic, co by ženská nezvládla". Společnost (přesněji muži) však podle ní není připravena na to, aby i ženy mohly bez omezení pracovat v armádě.
"Neznám mužského, který by trpěl manželce půlroční pobyt například v Bosně. Zatímco když tam jede chlap, tak se s tím žena musí smířit." Stejně tak pohled na těžce zraněnou kolegyni podle ní výsadkáře demoralizuje mnohem více, než když odnášejí do bezpečí rozervané tělo kamaráda. "Ženy proto do první bojové linie nepatří," tvrdí kapitánka, která má za sebou devítiměsíční službu v SFOR.
Šéf armádního centra pro výzkum stresu Jaroslav Sýkora je přesvědčen o opaku. Děvčata jsou podle něho připravena od přírody lépe překonávat krizové situace. Ženy sociolog považuje za méně impulsivní.
"Přítomnost žen muže motivuje k větším výkonům. Vojáci se pak dokážou vyprovokovat k činům, které by normálně nezvládli," tvrdí Sýkora. Rozporuplné názory vyvolaly úvahy o roli žen v profesionální armádě u elitního chrudimského praporu rychlé reakce NATO.
Jeho velitel Aleš Opata sice souhlasí, že některé stresové situace ženy zvládají lépe než muži, striktně však odmítá, aby byly zařazeny i v těch jednotkách, které jsou určeny k vysazení do týlu protivníka.
"Často jde o natolik drsné situace, že se rozpakuji je popisovat. A v nich nemá podle mne žena co pohledávat. Moji hoši něco vydrží, nerozhází je, ani když musí kilometry táhnout zraněného kamaráda s vyhřezlými střevy. Určitě by je ale hodně poznamenalo, kdyby šlo o ženu."
