"Německým germanistům, tvrdícím, že Moníková je česká spisovatelka, odpovídám, že podle mého názoru zanechala nejlepší literární dílo osmdesátých a devadesátých let napsané v německém jazyce. Čechům, označujícím Moníkovou jako německou spisovatelku, říkám, že pro mě je spisovatelkou veskrze pražskou," vyjádřil svůj vztah k autorce Peter Fischerbauer.
Ilustroval tím určitý rozpor, který kolem Moníkové existuje.
Libuše Moníková opustila Prahu v roce 1970. Začala žít v Německu, vyučovala literaturu na univerzitách v Kasselu a Brémách. Spisovatelka, do značné míry ovlivněná Franzem Kafkou, psala německy a po neshodách kolem českého překladu jejího nejúspěšnějšího románu Fasáda v nakladatelství 68 Publishers u Škvoreckých v Torontu se dalším pokusům o převod svých knih do češtiny bránila.
Existuje slovenské vydání její knihy Újma a tím je dostupnost díla Moníkové pro českého či slovenského čtenáře vyčerpána. "Kdy si konečně tahle země uvědomí, že si musí cenit vlastní elity a být na ni hrdá? Desetiboj, hokej, tenis - celý národ se identifikuje s každým gólem Rusům, ale duchovní výkony jsou všem podezřelé. Ta podezíravost a malost české povahy je k zoufalství a k pláči," vyjádřila spisovatelka přetrvávající skepsi vůči Čechům v rozhovoru pro časopis Týden v roce 1998.
V souvislosti s elitami nehovořila ovšem o sobě, zmiňovala se o Škvoreckém, Milanu Kunderovi či Miloši Formanovi. Nebylo však pro ni snadné ani vymezit se vůči německé kritice a tamnímu literárnímu publiku.
"Moníková si hned několikrát postěžovala, že řada konstrukcí a perspektiv, které Kafkovi procházejí jako novátorství, jsou v jejím případě kritikou interpretovány jako jazykové nedostatky cizinky, která neumí pořádně německy. Počátkem devadesátých let při setkání s českým kritikem v Berlíně sebevědomě prohlásila, že ji řada německých literárních veličin možná pro její otevřenost nemůže vystát, nicméně musí ji akceptovat, neboť přinesla něco nového. A to se v Německu cení," napsal germanista Tomáš Kafka.
Do sílící diskuse o tom, na kolik je možné a nutné začít považovat Libuši Moníkovou za jednu z nejvýznamnějších českých spisovatelek dvacátého století, nakonec přispívá i sama autorka stále intenzivnějšími připomínkami českého prostředí ve svých posledních knihách.
Právě v románu Ledová tříšť/Treibeis popisuje Moníková cestu exilového Čecha Prantla z Grónska přes Semmering, kde se seznámí s mladou Češkou, a společně putují do rodné Prahy. Na cestě si oba povídají o Praze a Prantl také vypráví o Grónsku, kde zřejmě našel druhý domov. Kniha Procitlá noc/Verklärte Nacht z roku 1996 popisuje příběh choreografa, který se po dvacetiletém pobytu v zahraničí vrací do Prahy a pokouší se ji akceptovat jako své rodné město.
Výstava v Národním technickém muzeu, která na dosud ne příliš známé dílo Libuše Moníkové upozorňuje, potrvá do 4. října.
- úterý 4. září 2001
