Soudkyně potrestala lékaře Pavla Siebera a Patrika Víta za ublížení na zdraví z nedbalosti jedním rokem vězení s podmínkou na dva roky. Oba chirurgové se proti rozhodnutí soudu okamžitě odvolali.
"Chirurgii se věnuji patnáct let a v našem oboru se člověk stále učí. V tomto případě jsem měl po vyšetření pochybnosti, a proto jsem jeho výsledky konzultoval s primářem. Nepřipouštím si možnost, že bych byl nedůsledný nebo nesvědomitý," tvrdil u soudu Sieber.
I dlouholetý primář královédvorské chirurgie Patrik Vít vyloučil, že by chyboval. "Hospitalizace by včasnější diagnózu nepřinesla," zdůraznil.
Postižený muž měl přijít na kontrolu
Případ se stal na konci roku 1999. Pracovníci z ústavu v Hajnici na Trutnovsku přivolali kvůli střevním potížím k jednačtyřicetiletému mentálně postiženému chovanci praktického lékaře a ten pacienta sanitkou přepravil do Městské nemocnice ve Dvoře Králové.
Sieber na chirurgické ambulanci sice zjistil, že za potížemi je zřejmě neprůchodnost střev, ale kvůli údajné obtížné zvladatelnosti pacienta po konzultaci s primářem oddělení rozhodl, že nemocného muže vrátí zpět do ústavu a pozve jej druhý den na kontrolu.
Operaci nepřežil
To už ale přivezla sanita mentálně postiženého chovance v kritickém stavu. Primář se ho rozhodl okamžitě operovat a lékaři museli pacientovi odstranit část tlustého střeva, které se zauzlilo a odumřelo.
Stav pacienta se následkem toxického šoku rychle zhoršoval a muž několik hodin po operaci zemřel.
"Všechny zjištěné okolnosti bylo možné brát pouze jako polehčující, nikoliv jako skutečnosti, které by lékaře zbavovaly trestní odpovědnosti," konstatovala soudkyně Marcela Horváthová, která zamítla žádost matky pacienta o finanční odškodnění za soudní výlohy ve výši sto tisíc korun.
"Odpovědnost za případnou škodu nese zaměstnavatel, proto je nutné odškodnění požadovat na nemocnici," vysvětlila soudkyně. Zdravotnické zařízení zatím nic platit nehodlá.
"Tím bychom připustili, že se cítíme být vinni tím, jak jsme s pacientem jednali. Na naší straně ale žádná vina není. Od počátku jsem přesvědčen o tom, že oba naši zkušení lékaři dělali, co mohli," uvedl ředitel královédvorské nemocnice Miroslav Vávra.
Matka žádala odškodné
Matku postiženého mírnost trestu překvapila. "Proč nebylo veřejné projednávání? Tomu nerozumím. I trest se mi zdá nízký," řekla v únoru Jarmila Uhlířová. Případ by se k policii zřejmě nikdy nedostal, kdyby se do něj nevložila právě ona.
Měla pochybnosti o péči v nemocnici i ústavu a nelíbilo se jí, že má o posledních dnech svého syna málo informací. Několik měsíců sama pátrala po okolnostech úmrtí a se svým podezřením se pak svěřila policii.
Po zdravotnících matka rovněž žádala stotisícové odškodné. Soud ale konstatoval, že se lékaři dopustili pochybení při výkonu povolání a proto musí odškodné vymáhat po jejich zaměstnavateli.
Předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková, která matku u soudu zastupovala, potvrdila, že se na královédvorskou nemocnici obrátí.
Vyšetřovatel téměř rok po mužově úmrtí obvinil nejprve lékaře, který pacienta poslal z nemocnice zpět do ústavu, a později i primáře, který to schválil.
Po třech letech tedy soud rozhodl a zvolil trest v dolní polovině trestní sazby.
"Dospěla jsem k názoru, že není nutné ukládat přísnější trest. Dnes, kdy oba lékaři pracují dál, by to bylo absolutně neúčelné. I kdybych rozhodovala krátce po této události, rozhodla bych stejně," řekla už v únoru soudkyně.
