Podle některých názorů je norma v rozporu s loňským verdiktem nejvyššího soudu v případu Ferešty Ludinové.
Německou pedagožku afghánského původu v roce 1998 odmítla zaměstnat základní škola v Bádensku-Würtembersku proto, že se nechtěla vzdát šátku během výuky.
Nejvyšší soud nošení šátků povolil. Zároveň spolkovým zemím umožnil vlastní úpravy, které však musí zacházet stejně se všemi vyznáními. Prezident Johannes Rau to řekl jednoznačně - jakékoli opatření se musí dotýkat muslimů, křesťanů i židů.
Představitelé tříapůlmilionové muslimské menšiny v Německu označili rozhodnutí soudu jako hrozivě nejasné.
Bádensko-würtemberská ministryně školství v rozpravě k zákonu prohlásila, že zatímco šátky jsou součástí staletí trvajícího útlaku žen, křesťanské symboly patří k západní tradici. Šátky prezentovala jako politický symbol islámu, píše AP.
Oponentům návrhu se nepodařilo prosadit, aby si pravidla určovala každá škola.
Winfried Kretschmann ze strany Zelených považuje zákon za diskriminační. "Kdokoli zakáže šátky jako součást náboženského vyznání, musí zakázat také roucho řádových sester, jarmulky či kněžský kříž," prohlásil opoziční zákonodárce.
Podle AP nejméně čtyři další německé státy uvažují o podobném zákazu. Narozdíl od sousední Francie by se však neměl týkat studentů.
Jak řekl kancléř Gerhard Schröder, šátky nemají místo u státních zaměstnanců včetně učitelů, ale neměly by se brát školačkám.
