Multiethno kuchař Ruchadze vaří: vezmi co nejvíc hudebních ingrediencí a vrhni je do kotle

Dnešní globální dění přináší i mimořádně kuriózní projekty. Kytarista Konstantin Ruchadze, který v Praze v šedesátých letech vedl soulovou a bluesovou kapelu, odešel po sovětské invazi přes Berlín do Amsterdamu. Po listopadu 89 přijel do Prahy a se svými bývalými kolegy pojal myšlenku sestavit téměř megalomanský mezinárodní band. Podílelo se na něm přes padesát hudebníků z třinácti zemí: z ČR, Holandska, Ruska, Gruzie, Španělska, Turecka, Německa, Holandských Antil, Portugalska, Surinamu, Kuby, Slovenska a z Moldávie.

Ruchadze Band | foto: www.ruchadzeband.com

O desce

Konstantin Ruchadze Band: Around The World In Space And Time.

2 CD, stopáž 38:33 + 47:42 minut. Vydala firma Amsterdam Beyond Records.

Na dvoudiskovém titulu nazvaném Around The World In Space And Time se nám nabízí celkem deset titulů, většinou lidových tradicionálů, v Ruchadzeho úpravách. Nahrávalo se v českém studiu Svárov, v Amsterdamu a na Mallorce. Z našich známějších sólistů se na projektu podíleli zejména trombonista J. J. Jirucha, trumpetista Miroslav Hloucal, tenorsaxofonista Ondřej Štveráček, pianisté Viliam Béreš a Ondřej Kabrna, který tu hraje na akordeon, a Marcel Bárta na basklarinet; tedy pozoruhodná skupina představitelů tuzemské třicátnické jazzové generace. Významná role připadá Pražskému komornímu sboru: zpěv, ať už ve sboru, v menších vokálních skupinách nebo sólově, tu má důležité místo a zpívá se v nejrůznějších jazycích.

Ruchadze Band

Z dalších sólistů se ze zvukové směsice občas prodírají vstupy německého flétnisty Marka Albana Lotze, tureckého hráče na oud Dilavera Goktase, nebo slovenského houslisty Stana Palúcha. Aranžmá ani zvuková koncepce jim však nedávají možnosti na sebe skutečně upozornit: jazz sice představuje jakési společné pojítko, výsledkem ovšem chce multiethno. Podle slov autora projektu je to "společná oblast, v níž národy, náboženství a kultury reflektují na reality našeho věku." 

V dnešním jazzu má takové multikulturní prolínání oprávnění, ale už i tradici. Nicméně pro posluchače, který se převážně cítí doma pouze v některé z těchto kultur, může mít dvojalbum charakter kolektivní rozjuchanosti, v níž převažují tu balkánské nebo jiné východní, tu latinské a tu jazzové nebo i jiné prvky. Všude je přítomný výrazný zvuk basy, bicích a perkusí, připomínající původní inspirační zdroj jazzu. Proti tomu stojí plná, nejednou možná až přeplněná textura velkého souboru s neutralizujícím, náročným a někdy i nepřehledným členěním.

Tuzemského posluchače může zaujmout, jak se v této koncepci promění charakter moravské lidové písničky (na albu nazvané prostě Morava), a ještě spíše, jak v takové verzi působí důstojný charakter melodie Ktož sú Boží bojovníci: ta je tu vedle české verze opatřena i anglickým textem.

Ruchadze Band

Není bez zajímavosti vyzkoušet si Ruchadzeho dávku zážitek na vlastní uši. Lze tak poznat, jak může vyznít mamutí aplikování globální muziky do oblasti soudobého, velmi tolerantního, všemožným směrům otevřeného jazzu. Je ovšem zároveň na rozhodnutí každého posluchače, do jaké míry se mu zachce s takovou směsicí souznít.