Britští zajatci se okamžitě po svém návratu stali vděčným objektem tamních médií. Především tradičně protiamerická periodika vycítila možnost, jak přinést veřejnosti drastické informace. - více zde
Sedmatřicetiletý Jamal al-Harith vyprávěl o svých zážitcích bulvárnímu listu Daily Mirror.
Jeho odpovědi se v mnoha bodech shodují s tím, co řekli další tři propuštění nedělníku Observer a Kanaďan Abdurahman Khadr stanici BBC.
Všichni se dostali do zajetí víceméně náhodou, skuteční teroristé prý nejsou. Pokud byli v Afghánistánu vědomě, tak kvůli humanitárním účelům, tvrdí.
Násilí bylo na Kubě běžné
Pověstná prý byla Jednotka extrémní reakce (ERF), která zajatce napadala v plné polní a zasypávala je ranami pěstí, řekl Jamal al-Harith Daily Mirroru.
Mezi oblíbené tresty údajně patřilo dupání na nohy, svazování vězňů nebo jejich zavírání na slunci, samotka bez klimatizace, to vše třeba za nevhodně pověšené ručníky v celách.
Zvláště pro Evropany bylo podle šestadvacetiletého Shafiqa Rasula, s nímž hovořil Observer, nesnesitelné soužití s bataliony krys a dalších hlodavců, kteří pobíhali mezi celami. A to jak na Guantanámu, tak v trestnicích v Afghánistánu.
Krysy měly v guantánamských věznicích X-Ray a Camp Delta nejen víc svobody, ale podle al-Haritha i víc práv. "Přestali jsme se dožadovat lidských práv, chtěli jsme alespoň práva zvířat," řekl deníku Daily Mirror.
Muslimy ponižovaly prostitutky
Všichni propuštění se shodli, že mnohem horší než fyzické strádání byl psychický teror, kterému je vystavovali američtí a údajně i britští vyšetřovatelé.
Během výslechů na vězně běžně mířilo několik hlavní nebo jim byly podsouvány falešné důkazy. Stačila špatná odpověď a dostal jste ránu, vzpomínal v Observeru jeden z propuštěných Britů.
Američané si byli prý velmi dobře vědomi, jak ponížit nejortodoxnější muslimy. Například jim do cel posílali prostitutky, které se před nimi svlékaly nebo je osahávaly.
"Jeden z vězňů mi říkal, že prostitutka mu rozetřela po tváři svou menstruační krev," popsal v Mirroru praktiky ponižování al-Harith.
Dostumova brutalita
Mnohem drastičtější než Guantánamo bylo podle Ruhala Ahmeda zacházení v Afghánistánu před deportací na Kubu. Ve věznicích, na které dohlížili vojáci Severní aliance pod vedením generála Dostuma, zemřely tisíce lidí hlady.
"Nikdy nezapomenu na Araba, kterému chyběla polovina čelisti. Deset dní volal o pomoc, škemral, abychom ho zabili, dokud sám nezemřel," vzpomínal v Observeru Ahmed na podmínky, jaké panovaly v Shebarganském vězení.
Na Guantánamu byla údajně jedinou cestou, jak si získat alespoň trochu respektu, kolaborace. Někteří ji využívali, interviewovaní si však podle vlastních slov s Američany nezadali.
Pouze Kanaďan Abdurahman Khadr přiznal BBC, že se snažil špehovat ve vlastních řadách pro CIA. Úspěchy ale neslavil, v obecné atmosféře strachu a vydírání vězni nemluvili příliš ani mezi sebou.
USA nařčení odmítají
Jakmile se objevily první zprávy, že by na Kubě mohla být porušována lidská práva nebo dokonce mohlo docházet k mučení, zareagovala odmítavě americká administrativa.
Ministr obrany Donald Rumsfeld taková tvrzení vehementně popřel a prohlásil, že nechá překontrolovat všechny případy zajatců. Na jejich základě se armáda rozhodne, zda mohou být propuštěni.
Proti myšlence mučení na Guantánamu se ohradil také americký ministr zahraničí Colin Powell.
Na Guantánamu bylo po válce v Afghánistánu drženo na šest stovek zajatců, kteří nebyli z ničeno formálně obžalováni.
Loni v prosinci americkou základnu na Kubě navštívila trojice senátorů, která později vyzvala George Bushe, aby vězně buď poslal k soudu, anebo je vrátil zpět do zemí, odkud pocházejí.
Naprostá většina ze zadržených dosud neměla možnost spojit se se svými právníky, což USA vyčítá mnoho zemí, včetně jejich spojenců.
