„Toto představení vypráví příběh imigrantů, vypovídá o válce. Je to poselství, které mluví o mně, a proto jsem souhlasil, že se na něm budu podílet,“ řekl agentuře AFP mladý somálský imigrant Aldul Razak, zatímco se chystá obléknout si kostým vojáka.
Razak připlul do Itálie před dvěma lety na malé lodi plné běženců, kteří hledají lepší život. Dnes patří ke třiceti figurantům v Mozartově opeře, kteří většinou unikli smrti utopením.
Mozartova opera Idomeneo, celým názvem Idomeneo, král krétský, složená v roce 1712, pro ně má zvláštní význam. Dílo vypráví o homérských bojích o kontrolu nad Krétou, ale především o tom, jak přetnout začarovaný kruh ničení a války a dosáhnout míru.
Oggi alle 18 l'ultima recita di "Idomeneo, re di Creta" con la direzione di #MicheleMariotti e la regia di #RobertCarsen.#operaroma #TORidomeneo pic.twitter.com/Dzfqo3kO4V
— Opera di Roma (@OperaRoma) November 16, 2019
„Je to metafora dnešního světa,“ řekl tisku kanadský režisér Robert Carsen, který využil pomoci křesťanského hnutí Komunita Sant’Egidio. Toto hnutí umožnilo 3 tisícům migrantů dostat se do Itálie, aniž se stali obětí převaděčů a aniž riskovali život na moři.
První obraz nabízí pohled na tábor obehnaný mřížemi, kde běženci vzhlížejí k moři. Středozemní moře, které je v centru řecké mytologie s jejími tragédiemi a hrdiny, je jedním z protagonistů této opery.
„Dnes stejně jako včera Středozemní moře rozděluje národy, ale také je spojuje,“ zdůraznil Carsen, který na scénu vyslal 150 lidí včetně zpěváků a sboru. Zapojení pravých imigrantů do představení považuje za velmi dobrý nápad.
Podle superintendanta Římské opery Carla Fuortese se divadlo nemusí nutně zabývat sociálními otázkami, ale pro Řím, kde žije mnoho imigrantů, je tato tématika významná.
Carsen, který je známý svými netradičními řešeními, používá videoprojekce a scény s haldami záchranných plovacích vest, jež odrážejí bolest, strach a utrpení migrantů.
Představení umožňuje uvolnit emoce
Představení vzniklo v koprodukci s divadly v Madridu, kde se hrálo v březnové premiéře, v Torontu a v Kodani, ale jen v Římě vystoupili na scénu opravdoví migranti.
„U většiny z nich jsou rány ještě otevřené. Hraní v těchto scénách jim umožňuje uvolnit emoce,“ soudí Diana Moreová, která projekt koordinuje pro Komunitu Sant’Egidio. Prožívají znovu zejména bouře, které někteří z nich na moři zažili. „To jim může pomoci strávit tyto velmi těžké chvíle,“ soudí Moreová.
Bella Godwinová z Nigérie, která připlula do Itálie před čtyřmi lety, je z inscenace nadšená. „Celý život jsem snila o tom, že se stanu herečkou, a teď se mi to vyplnilo. Je to pro mě první etapa,“ vysvětluje a obléká si zelenou uniformu s baretem.
Podle italského herce Simoneho D’Acutiho je inscenace velmi realistická s vojáky oblečenými jako ti dnešní a s přesídlenci oblečenými jako běženci, které vidíme na současných záběrech. „Oba tábory se ale nakonec spojí,“ říká.
5. listopadu 2019 |
