Za zmíněnou kupující společností Investenergy stáli stejní lidé, kteří řídili Mosteckou uhelnou.
Na obchodu měla vydělat pětice podnikatelů: Antonín Koláček, Jiří Diviš, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Marek Čmejla. Všichni zmínění figurovali buď v orgánech MUS, nebo ve firmách, které s akciemi společnosti obchodovaly.
Český stát měl podle státního zástupce prodejem přijít nejméně o 3,2 miliardy korun. Část peněz z Mostecké uhelné skončila na švýcarských kontech. Celá kauza je stále otevřená u pražského městského soudu. Poškození dohromady požadují po bývalých manažerech MUS přes 15 miliard korun, z toho devět miliard žádá stát. Další líčení se má uskutečnit letos v říjnu.
Podle obžaloby měli manažeři MUS nejprve vytvořit složitou a záměrně nepřehlednou strukturu firem, aby zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli kontrolu nad lehce nadpoloviční většinou akcií MUS. Učinili tak přes americkou společnost Appian, která pomocí zmíněné Investenergy nakupovala akcie firmy.
To však patrně nevěděl zásadní akcionář MUS, tedy český stát.
30 let svobody: kauzy a aféryTřicetidílný seriál vychází v MF DNES každý týden až do listopadu. Představí největší ekonomické a politické kauzy. Miliardové tunely, bankovní krachy, spiknutí kmotrů, sporné amnestie a politické podrazy, vzestupy a pády  |
„V rozporu s obchodním zákoníkem neučinili ostatním akcionářům veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií této společnosti v zákonné lhůtě,“ uvedl státní zástupce.
Přitom v kuloárech se od počátku šuškalo, že o odkup společnosti mají zájem právě manažeři MUS. Možné propojení zájemce o státní podíl a manažerů uhelné společnosti zkoumala i Bezpečnostní informační služba. Jenže s ničím konkrétním nakonec nepřišla...
Zemanův kabinet tak jednomyslně rozhodl o prodeji zbylých 46 procent firmy za 650 milionů korun, aniž se zajímal o vlastnickou strukturu nakupujícího. A nezajímal ho ani původ peněz, za které byla společnost koupena. Tehdejší ministr financí Pavel Mertlík, který vládě odprodej zbytku těžařského kolosu navrhl, letos uvedl, že konečné vlastníky Appianu neznal on ani nikdo jiný z kabinetu.
„Já jsem k tomu přistupoval z toho hlediska, aby mi ta zpráva (zpráva ze šetření BIS, pozn. redakce) odpověděla na otázku, jestli kupec nabyvatel je důvěryhodný, anebo není. A nebyla tam žádná jednoznačná odpověď typu není,“ uvedl bývalý ministr ve svědecké výpovědi u pražského městského soudu.
Za povšimnutí stojí i fakt, že se stát rozhodl pro přímý odprodej zbytku MUS jedné firmě.
Tehdejší vláda totiž mohla uskutečnit výběrové řízení, byla to dokonce po nějaký čas jedna z variant možného rozhodnutí. Nakonec tak neučinila. Možná proto, že stát v dané době hornictví příliš nefandil a orientoval se více na jádro. Mezi hlavní kritéria pro prodej tehdy patřila restrukturalizace firmy a vyplacení peněz státu předem.
Čeští policisté se aférou zabývali již v roce 2003.
Pět let nato ale případ odložili kvůli nedostatkům důkazů. Celá věc tak mohla skončit mezi nedořešenými kauzami devadesátých let. Ovšem o miliardy českých podnikatelů ve Švýcarsku se začaly zajímat tamní orgány. Ty na účtech zadržely 700 milionů franků. A Švýcaři nakonec české podnikatele pravomocně odsoudili. Právě na základě jejich spolupráce s českou stranou se kauza Mostecké loni v listopadu vrátila před pražský městský soud.
