Stál jsem na břehu, ale moře nebylo, jen kdesi v té tmě, daleko přede mnou bylo slyšet zvuky vln. U silnice byla mapa. Na ní byla místa až daleko od pobřeží mezi ostrovy hnědo-modrá. Vzpomněl jsem si, jak mi kdosi před pár dny vyprávěl o tom, že ještě před pár stoletími tady všude byla pevnina, pak se moře zvedlo a s ním zmizela pole, vesnice, města a zbylo blátivé pobřeží, kde moře jednou je a někdy není.
Když jsem pak v noci poslouchal rádio, říkali tam cosi o krachu haagské konference o omezení emisí skleníkových plynů. Ty mimo jiné mohou zapříčinit, že se moře opět zvedne a zaplaví další pole, vesnice a města. Možná se konala na špatném místě.
Možná se měli ti vyjednavači postavit sem na břeh a podívat se, co zbude z Dánska, Holandska nebo kusu Německa, jestli se nedohodnou. Slané moře bláta...