Pane Moravo, přímo k věci: jaké je to, být tím, kdo vlastně zažehl válku v ODS?
Já myslím, že jsem byl spíše nástroj, který měl být použit pro odstranění někoho jiného. Určitě pan Kroupa nevyvíjel takové úsilí jen proto, aby zlikvidoval Jana Moravu. Ty věci, jež dnes v ODS běží, jsou smutné. Je to důsledek toho, že se některé personální záležitosti neřešily dřív.
Když dnes jdete po chodníku, nenadávají vám lidé?
Nesetkávám se s žádnou negativní reakcí, dokonce někteří lidé mě zdraví. Zrovna dnes mi přišel pohled od kamarádky z Ameriky a pozvání od kamaráda, který je chirurg, do Irska. Takže ti lidé na mě nezanevřeli. Že bych se bál chodit po ulici nebo že bych se setkával s negativními reakcemi, to nikoliv.
Jestli na vás někdo nevolá Bonde či Clouseau? Sám jste říkal, že jste se pasoval do role Jamese Bonda, ale dopadl jako inspektor Clouseau.
Tak to se mi nestalo. Samozřejmě od přátel občas takové narážky slyším, ale v dobrém. Jen jednou dítě v metru plakalo: "Mami, pojď pryč, je tady ten mafián." Bálo se mě. To mi bylo smutno. Nejhorší byly právě ty první dny, kdy jsem věděl, že je nějaký průšvih. Samozřejmě jsem se obával, jak budou reagovat lidé mně blízcí. Nakonec reagovali tak, jak jsem si přál. Hrozně mi pomohli, dodnes jsou mi oporou.
Počkejte, vy jste z učitelské rodiny. Otec, matka, sestra učí. Neříkejte, že vám nic nevytkli?
První reakce zejména od rodičů byla taková, že to nesli opravdu mnohem hůř než já. Oni si opravdu celý život zakládali na své pověsti, těšili se uznání za svou kantorskou práci. V jednu chvíli dokonce uvažovali o tom, že se odstěhují z Neratovic a podobně. Ale pak jim i mně velmi pomohlo, že reakce lidí byly jiné, než jsme očekávali.
Co jste očekávali?
Místo toho, aby nám někdo nadával, něco vyčítal, tak začali chodit lidé a říkat, že něco takového není možné. Že tomu nevěří a že nám drží palce. Asi viděli rozpor. Na jedné straně jsem byl vykreslen jako mafián, na straně druhé v profilech, jež o mně vyšly v médiích, nebylo možné najít člověka, který by se mnou měl špatnou zkušenost.
Zkusím námitku: neplatí tady "vlk v rouše beránčím"?
Myslím si, že tohle neplatí. Možná že jsem doplatil na svou upřímnost. Říkal jsem věci, jež jsem říkat nemusel, věci tak, jak jsou, bez obalu a politicky vyhýbavých vět.
Zkuste být tedy upřímný i teď: přišel jste do Sněmovny, snaživý a mladý, možná s ideály. Najednou jste viděl, že to tam funguje jinak. A chtěl jste být taky takový, vyrovnat se starším šíbrům...
Rozhodně ne. Protože já nejsem člověk, který, když se ocitne v novém prostředí, tak se snaží okoukávat, jak to dělají jiní. Ale s měsíčním odstupem vidím, že to prostředí trošku člověka pokroutí. Že začne považovat některé věci za běžné a dneska je už tak nevidí.
Jaké věci myslíte?
Teď nemluvím o nějakém vydírání, sbírání kompromitujících materiálů. To samozřejmě je i v politickém prostředí naprosto nenormální. Ale práce ve Sněmovně je samozřejmě odlišná od ostatních. Je to prostředí strašně neupřímné. Pořád za vámi chodí nějací lidé, kteří něco chtějí. Je docela těžké zjistit, jestli to, co obhajují dobrými úmysly, je věc prospěšná, nebo je prospěšná jenom pro ně. To je věc, na kterou si musí člověk dávat pozor.
Je možné si ve Sněmovně získat kamaráda?
Jedna z těch nejpříjemnějších věcí za ty dva a čtvrt roku byla, když jsme se s některými kolegy a kamarády scházeli na snídaně pravidelně před jednáním Sněmovny. A tam jsme se bavili o všem možném. Nevýhoda politiků je, že ať už se začneme bavit o čemkoliv, tak vždycky skončíme u té politiky. Já jsem se s nimi tedy nemohl bavit o golfu. To byly chvíle, kdy jsem mlčel a pouze poslouchal.
Rok 2008 pro vás byl docela smolný, ne? Borelióza z klíštěte, pak rozvod, ztráta pověsti, poslaneckého mandátu i bydlení.
Každý člověk má nějaké priority, každý po něčem touží. Já toužím po tom, abych byl zdravý, abych měl blízké, s nimiž si rozumím. A samozřejmě tak jako každý toužím po nějakém úspěchu. Je pravda, že teď musím začít od začátku. Pokusit se o úspěch mimo politiku. Nevnímám rok 2008 jako tragický. Tragické by bylo, kdybych já nebo někdo z blízkých trpěl nevyléčitelnou chorobou. Co se mi stalo, není tragédie.
A kde mimo politiku začnete?
Pro mě je strašně těžko přijatelné, že ten, kdo má větší roli v kauze - Vlastimil Tlustý - zůstává poslancem, členem poslaneckého klubu ODS, zůstává členem strany. A já bych měl o to všechno přijít. Pokud by to tak bylo, považoval bych to za velmi nespravedlivé.
Kam tedy míříte?
Rád bych zůstal u práce, která je s lidmi. Abych mohl uplatnit dovednosti a znalosti, které mám. To znamená, aby to bylo blízko vzdělávání, blízko marketingu. Mám několik myšlenek, které jsem nabídl lidem kolem sebe, mohlo by to být zajímavé. Teď čekám na reakce. Obnovil jsem podnikání, kdyby ty moje nápady byly pro někoho zajímavé, abych mu je mohl prodat.
Co máte za nápady?
Že bych se jich takhle zbavil? To nikoliv. Týká se to oborů, jež jsem popsal: vzdělávání, věda, výzkum. Zatím nemám příjmy, žiji z úspor, takže si hlídám výdaje. Přihlásil jsem se také na právnickou fakultu.
Plánujete někdy návrat do politiky?
Nevím. Lákalo mě politiku si vyzkoušet, stalo se. Teď takové úvahy nemám. I když je hodně lidí, kteří mi říkají, že to odstoupení byla chyba. Já to tak nevnímám. Když o mě někdy v budoucnu bude zájem v komunální politice, tak to zvážím.
Mluvili s vámi od aféry šéfové ODS a sám Mirek Topolánek?
Setkal jsem se s nimi na posledním poslaneckém klubu, kde jsem byl. Od té doby v kontaktu nejsme, také k tomu není důvod. Já se trochu bál, jaká bude reakce lidí, jež jsem svým chováním ohrozil, jako je třeba Mirek Topolánek, Petr Tluchoř a další. Ale jejich reakce byla taková... prostě mi řekli, že jsem blb, že jsem vůl. Že jsem se do ničeho takového nikdy neměl pouštět. Ocenili, že jsem svou vinu přiznal a že jsem odešel.
Mirek Topolánek po kauze oznámil, že musí vyčistit Augiášův chlív v ODS. Nemrzí vás, že to čištění skončilo s vámi?
Odešel jsem sám, nebyl jsem vyhozen. Není mi to líto. Ukázalo se, že bude dobré, když lidé jako Vlastimil Tlustý nebo Juraj Raninec už příště nedostanou šanci kandidovat.
A co rodina Zubových, s těmi jste se setkal?
Omlouval jsem se jim několikrát, ale oni nikdy nijak nereagovali. To mě mrzí, protože jsme si byli docela blízcí, rozuměli jsme si.
. OTÁZKY ČTENÁŘŮ IDNES.CZFrantišek: Uvědomujete si, že vaše chování odrazuje potenciální voliče ODS? A věřím, že i ty dosavadní - já jsem toho příkladem. |
|
