Thomas Robert Malthus (1766-1834) kritizoval chudinské zákony s příspěvky podle počtu dětí: umožňují prý lidem příliš snadno zakládat rodiny a jejich hlavám ušetřené peníze propíjet s vyhlídkou, že se o ně a jejich rodiny v případě propuštění či nouze postarají obce. Sociální dávky navíc odčerpávají prostředky středním vrstvám a proletarizují je.
Již otec Thomase Roberta Malthuse náležel k vybranému kruhu osvícenců, přímo k osobním Humovým i Rousseauovým přátelům. Jako venkovský gentleman si Daniel Malthus mohl dovolit vychovat svého druhorozeného syna, narozeného r. 1766, dle Rousseauových rad dílem sám, dílem s pomocí domácích učitelů. Po teologických studiích v Cambridge Thomas brzy přeběhl ke společenským vědám a vyučoval na škole Východoindické společnosti. Na debaty kruhu přátel svého otce o možném zdokonalování společnosti shlížel se skepsí. I kdyby se nakrásně rozšiřovaly zdroje potravin, populační "pokrok" je vyčerpá a tlak, který neodstraní žádná vysněná rovnost sociálních utopistů ani žádná zemědělská regulace, začne nanovo.
Velké problémy malé planety; volná ilustrace
Hojnost je krátkozraká
Růst potravin stoupá aritmetickou řadou, zatímco růst lidské populace řadou geometrickou. A přes veškeré pokroky si lidé budou muset i nadále opatřovat potravu a zřejmě nezanikne ani potřeba milostného vztahu mezi oběma pohlavími, upozorňoval Malthus, což mu tehdy implikovalo plození potomstva. Už jen z těchto důvodů nejspíš nikdy nedojde ke vzniku společnosti, jejíž všichni členové by mohli žít ve snadných, šťastných a relativně pohodlných podmínkách, bez nejistoty při obstarávání obživy pro sebe a pro své rodiny, tvrdil britský osvícenec a z toho vyvozoval: dopřávat lidem hojnost je krátkozraké. Malthus se tedy stavěl spíše na stranu odpůrců volného obchodu s obilím, který prý způsobuje krize z nadprodukce a podrývá britskou potravinovou soběstačnost.
Již koncem 18. století, za drastické průmyslové revoluce, kritizuje Malthus tehdejší chudinské zákony s příspěvky podle počtu dětí: umožňují prý lidem příliš snadno zakládat rodiny a jejich hlavám ušetřené peníze propíjet s vyhlídkou, že se o ně a jejich rodiny v případě propuštění či nouze postarají obce. Sociální dávky navíc odčerpávají prostředky středním vrstvám a proletarizují je. Levou rukou přitom prosazuje zavedení všeobecného volebního práva, které mělo napomoci, aby co největší část proletářů přijalo životní styl a komfort středních vrstev a zakládání rodiny alespoň co nejdéle pozdrželo.
Libor Halík protestuje před porodnicí na Obilním trhu proti potratům
Méně je více
Počet obyvatel na Zemi se od prvního publikování Malthusova Eseje o principu populace (1798, česky jej v roce 2002 přineslo nakladatelství Zvláštní vydání) více než zešestinásobil. Nicméně v posledních letech porodnost poklesla prakticky ve všech "vyspělých" i některých "rozvojových" zemích. Jediná plně "vyspělá" země s počtem narozených dětí připadajících na jednu ženu (Total Fertility Rate – TFR) přesahujícím číslo 2, jsou nyní USA (2,07 – údaje podle odhadů CIA na rok 2004). Tento fakt hluboce znepokojuje tamní pětadvacetitisícovou společnost Negative Population Growth (NPG - Záporný růst populace), založenou roku 1972. Ta upozorňuje americkou veřejnost a její politické vůdce na zhoubné důsledky přelidnění na životní prostředí, na zdroje a kvalitu života.
Ilustrační foto
Cílem NPG je snížení počtu obyvatel USA na "optimální úroveň" 150-200 miliónů lidí; hrozí se očekávaných 400 miliónů v polovině 21. století. Kromě toho již nyní přispívají k nárůstu počtu obyvatel Spojených států více přistěhovalci než přirozený přírůstek. Ekonomický tlak v USA je navíc nutí k přijetí životního stylu s daleko masívnějším čerpáním "přírodních zdrojů", než jaké jim stačilo v jejich původních domovech. NPG tlačí zejména na rozvětvené rodiny latinskoamerických imigrantů. Namísto velkorysé Bushově legalizace jejich pobytu chce tato organizace soustavně vyhledávat a vyhošťovat ty, kteří kritéria ohrožení na životě či politického pronásledování očividně nesplňují.
Arne Naess, norský filozof a horolezec.
Norský filosof a horolezec Arne Naess (nar. 1912), který počátkem 70. let minulého století zavedl pojem "hlubinná ekologie", jde ještě dál: pro udržení i rozvíjení lidské kultury na Zemi prý stačí sto milionů lidí (tedy méně než šedesátina současné populace) a navrhuje otevřeněji než NPG daňově podporovat na úkor početných rodin bezdětné páry, protože ty prý svým životem provádějí něco pro budoucnost Země velice prospěšného.
Čísla a bída
Malthus ve své době viděl tři způsoby, jak zadržet růst populace: bídu, neřest a "mravní zdrženlivost", kterou sice příliš neupřesňoval, ale přinejmenším na veřejnosti prosazoval a sám v ní šel příkladem. Neunikl tak jízlivé připomínce pozdějšího volnomyšlenkáře Bertranda Russella, že "názor pí Malthusové na populační princip nebyl zaznamenán", avšak získal dnes následovníky spíše mimo Evropu. Nejen v mnoha rozvojových, ale i v některých bohatších, leč přelidněných zemích až po Japonsko, tedy tam, kde si ani ti mladí, kteří práci mají a vydělávají pro Čecha leckdy závratné částky, nemohou pořídit vlastní byt. Tlak společnosti a místní tradice je dnes při nedostatku místa, ve stísněném životním prostoru, tlačí k dlouhodobější sexuální abstinenci než generace jejich předků. Paradoxně by je však týž tlak, pokud by byt měli, nejen neponechal svobodné, ale ani v bezdětném manželském stavu a přiměl by je opět k početnějšímu potomstvu.
V bushovských USA se ani tak radikální společnost jako NPG neodvažuje otevřeně diskutovat o potratech. Málokterého kovaného bojovníka proti potratům trápí na druhé straně fakt, že tolik (podle časopisu BioScience z října 1998 již 40 procent) obyvatel, o jejichž statusu lidství navíc není pochyb, umírá následkem znečištění životního prostředí, často přímo úměrně závratnému populačnímu růstu. V Jihoafrické republice i jinde bývají ženy ve slumech mnohokrát za život znásilněny a nezřídka oplodněny, aby se kruh násilí a přelidnění roztáčel dál.
Absolutně i proporčně nejvyšší porodnost najdeme v některých regionech Afriky a Blízkého východu: TFR nad 6,5 mají muslimské Somálsko (6,91), Niger (6,83), Afghánistán (6,78), Jemen (6,75), Mali (6,58), převážně katolické Kongo (Kinshasa) (6,62) - a těší se největší bídě. Zatímco ve světě islámu antikoncepci povoluje i mnoho muslimských vůdců a dosavadní velkorodiny jsou spíše projevem setrvačnosti starých tradic, jedním z hlavních poselství současného papeže světu je zákaz nejen potratů, ale i jakékoli účinné antikoncepce. V evropských katolických zemích může otevřený protest případného nespokojence stát místo nebo kariéru, lidé se však – na rozdíl od Afriky a Filipín - naučili zákaz již dávno pod pokličkou obcházet. Itálie i Španělsko tak mají TFR velmi nízké - jen 1,27.
Kontrola je kontrola
Proč vůbec tolik náboženských a politických vůdců zejména naší židovsko-křesťansko-islámské "civilizace" vyzývá lidi k zakládání početných rodin? V Genesis přece pisatel obdivuje živé tvory, svobodný a bezdětný Kristus se u Matouše či Lukáše raduje z polních lilií, "rodinné hodnoty" nějak jednoznačně nepreferuje, zákaz antikoncepce nezmiňuje. Inu, kontrola sexuálního života byť jen jednoho pohlaví znamená kontrolu celé společnosti, a té se mnozí vůdci věru jen tak nevzdají: na pouhém obdivu k polním liliím se duchovní ani politická kariéra vybudovat nedá. Nebudou-li lidé plně zaměstnáni "praktickými" starostmi o obživu rodiny, budou-li mít čas, prostředky a příležitosti na vlastní přemýšlení či individuální duchovní růst, nemuseli by zůstat existenčně a duchovně odkázáni na struktury organizovaného náboženství, a ty by pak mohly ztratit smysl. I páter Tomáš Halík, uctívaný tolika českými intelektuály, je v tomto punktu nekompromisní: "Katolík má mít rodinu co největší," řekl jasně tento měsíc v rozhovoru pro Lidové noviny.
Tomáš Halík
Islám samu sexuální askezi jako ctnost ani hlásat nemusí, stačí mu účinná kontrola veškerých mezilidských vztahů. Ty jsou přípustné jen za vlastními zdmi, ale kde by na ně ta záplava nadpočetných mladíků islámských velkoměst vzala? Bezprizorným se lépe slibuje, lépe se jim vymývají mozky, lépe se z nich rekrutují vojáci a sebevražední atentátníci.
Divočina je nutná
V sekundární literatuře dnes čtenář zhusta nachází kritiky Malthusových prognóz s posměšným podtónem, jako by onomu soucitnému filantropovi starých časů bývalo šlo především o naplnění svého varovného proroctví. Mnohé zajímá jen přežití lidstva jako celku, jako by vliv přelidnění na již stávající nevratné ekologické, civilizační, humanitární a další katastrofy byl něčím nedůležitým a druhořadým.
Arne Naess, norský filozof a horolezec.
Malthusovi samému ještě šlo výlučně o lepší život lidí na Zemi a dostatek zdrojů k jejich životu. Zmíněnému Arnemu Naessovi, milovníku divočiny, jde již o omezení "práv" lidí tak, aby Zemi zdevastovali co nejméně, poničili co nejméně celků-gestaltů původní přírody a vyhubili co nejméně druhů živých bytostí. Dnešní biologové dále upřesňují své obavy z oteplování Země, změn klimatu s fatálními následky a stávajícího, podle Edwarda Wilsona asi 10 000krát vyššího vymírání "divokých" biologických druhů, než tomu bylo za normálních podmínek před příchodem člověka. Připomínají, že přírodní druhy rostlin a zvířat potřebují nejen milovníci přírody, ale i ti, kteří by celou Zemi nejraději zplanýrovali k obrazu svému. Už jen k udržení genetických standardů a obranyschopnosti jejich vlastních hospodářských zvířat, zemědělských plodin a okrasných rostlin proti škůdcům je zapotřebí vylepšovat jejich genofond přírodními, nedomestikovanými druhy. Ty mají stále méně místa, pokud je volná příroda "svobodně" nahrazována "rozvojovými projekty".
Zdaleka není vyhráno
Málokdo z těch, kteří se hrozí "úpadku" Evropy, "bílé" či "židovsko-křesťanské civilizace", vůbec zaregistroval, že TFR pod úrovní USA a leckdy pod 2 dnes mají nejen všechny ostatní evropské (nejen "vyspělé") země a Japonsko (1,38), Korejská republika (1,56), Tchaj-wan (1,57), Singapur (1,04) a Hongkong (neuvěřitelných 0,91), ale už i lidnatá Čína (1,69), Thajsko (1,89), Srí Lanka (1,88), Brazílie (1,97), a co nevidět k nim přibude i zbídačelá Barma (prozatím 2,08). I některé muslimské země jako Tunisko (1,79), Kazachstán (1,90), Írán (1,93), Libanon (1,95), Turecko (1,98) a Alžírsko (2,04) se v TFR neuvěřitelně rychle přiblížily poměrům v českých zemích před rokem 1990. Růst populace těchto zemí bude ještě nějaký čas pokračovat kvůli tamním silným mladým a slabým starým ročníkům, ale pokles porodnosti na Zemi je tak silný, že o pár let starší ročníky převyšují - již nejen v těchto, ale ještě i mnoha dalších zemích s vyšším růstem - ročníky nejnovější.
Počátek našeho století však přece jen nasvědčuje tomu, že malthusovské problémy hned tak nezmizí, ani když některé národy Země svůj populační růst zredukují tak, že by sám Malthus žasl. Stagnující populace "vyspělých zemí" bývá více než doplňována migranty ze zemí rozvojových, které tak mají méně důvodů a motivace nárůst své vlastní populace omezovat. Počet obyvatel takřka všech částí světa vyjma pár zemí postkomunistického východu Evropy, zejména Ruska a Ukrajiny, i dnes stále stoupá.
Neklesá ani množství zemí, z nichž lze dle politické objednávky záplavu lidí bez prostředků na jiné kdykoli vypustit po vzoru kubánského tyrana Castra, který kubánské zločince a mentálně postižené v roce 1980 naložil na loď a vyvezl do USA, aby Američanům jejich pohostinnost, jak se patří, osladil. Globalizovaná společenství a unie států se svými centrálně kontrolovanými lidskými právy a amnestiemi mají naopak čím dál méně prostředků, jak se přílivu bránit.
Původně vyšlo v MF Dnes, 31.12.2004, strana D/4-5 (Kavárna)
