A často si myslí, že "na zdraví" mají nárok.
Tyto své postoje si lékaři a pacienti přišli vyříkat v pondělí do Senátu.
Jarmila Kolářová ze Společnosti E pomáhající lidem s epilepsií tam popsala zkušenost z praxe: "Když jsme na jedné akci rozdávali letáčky s informacemi pro pacienty, jedna lékařka řekla: Já jim to v ordinaci dávat nebudu, protože oni pak dělají chytrý."
Senátor a stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek řekl: "I po čtrnácti letech od revoluce je pacient stále v defenzivě."
Debata v Senátu přišla v době kauzy "nucené sterilizace Romek". I za ní se skrývá především špatná komunikace mezi lékaři a pacienty. A jiný aktuální případ, spor o vydání dokumentace zemřelého Ivana Hlinky, zase dokládá nedokonalost zákonů.
Odborníci se v Senátu shodli, že je nutné zpřesnit etický kodex práv pacientů, který je dvanáct let starý. Upozornili však, že je v něm potřeba zakotvit i povinnosti pacientů: například povinnost dodržovat léčbu.
Proč nám lékaři neřeknou všechno?
Když si Ida Bartošová, jež onemocněla rakovinou prsu, požádala o opis své zdravotní dokumentace, nejprve u lékaře narazila. Uspěla až po delším naléhání a pak prý pochopila proč.
"Našla jsem ve zprávě nekorektní poznámky, co si o mém duševním rozpoložení myslí psycholog, co psychiatr. Kdybych věděla, co si o mně mezi sebou píší, to bych to snad ani radši nevzala do ruky," konstatovala. Ida Bartošová vede sdružení Mamma HELP pomáhající ženám se stejnou nemocí a svůj příběh vylíčila v Senátu.
Ten problém je mnohem širší, než je jen přístup do dokumentace. "Někdy narážíme i na ješitnost lékařů. Cítí se například uražení, že je kontrolujeme, když si najdeme informace na internetu a ptáme se, proč nás léčí zrovna takhle," doplnila Bartošovou její kolegyně ze sdružení ArcusOnko centrum Jana Koželská.
Viník číslo 1: lékaři
Lékař-internista Milan Novák v Senátu přiznal, že mnozí lékaři dnes nemají na pohovor s pacientem čas a ani ho nechtějí vést. Zbytečná nedorozumění vedou ke zbytečným sporům a podezírání. Též ke zbytečným vyšetřením a chybné léčbě.
Onkolog Jiří Vorlíček doplnil: "Lékaři se musí naučit mluvit, ale i mlčet. Ne po dvaceti vteřinách přerušit pacienta a začít mluvit sami." Kde je příčina? "Zaprvé v zaběhlé tradici," přiznal děkan 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity Michal Anděl.
Zadruhé prý mají lékaři málo času. "Kolikrát vidím uštvané kolegy po službě, kteří jsou na pokraji sil," řekl profesor Anděl. A konečně podle něj dialogu nepřispívá "ošuntělé prostředí nemocnic".
Tomu však profesor Vorlíček oponoval. Vytížení lékařů je podle něj jen a jen věc organizace práce. A prostředí, to je zase jen výmluva. "V Anglii jsem viděl velmi chudé nemocnice s dvanácti pacienty na pokoji. Tak tam prostě dali každému závěs, aby měl soukromí," řekl Vorlíček.
Viník číslo 2: pacienti
Lékaři přiznali: musíme začít sami u sebe. Ale mnohé vytkli i pacientům: Málo se zajímají o svou nemoc, nechávají o sobě rozhodovat lékaře, otázky často začínají útočným "jaktože" - a ještě jsou málo vzdělaní ve zdravovědě. "Často zaměňují nárok na bezplatnou péči s nárokem na zdraví jako takové. A říkají: Já tomu nerozumím, vy jste doktor," řekl lékař Milan Novák.
Podle profesora Vorlíčka je nutné, aby pacienti měli kromě práv také povinnosti. Například nezatajovat lékařům důležité informace a dodržovat předepsanou léčbu. Pokud to nečiní, měli by se podílet na úhradě léčení.
Jenže současné zdravotnictví pacienty příliš nemotivuje, aby se starali o zdraví a cítili odpovědnost. "Pro dnešní vládu je vlastně výhodné, když pacient nic neví," prohlásil stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek.
Viník číslo 3: zákony
Vztahu mezi lékaři a pacienty nepřispívají ani současné zákony. Jsou totiž nejasné, a vedou tak ke zbytečným sporům. Jako byl například ten, kdy se manželka zemřelého Ivana Hlinky marně domáhala dokumentace, aby zjistila, jak přesně byl její manžel léčen, a zbavila se tak případně svých pochybností.
V praxi to dnes chodí tak: aby se člověk domohl dokumentace, když mu ji lékaři nechtějí vydat, je mu doporučováno, aby si na postup léčby prostě stěžoval. "Když podá rovnou trestní oznámení, má záruku, že se k dokumentaci dostane," připustil právník Ondřej Dostál z Asociace pro medicínské právo a bioetiku. A dodal: "Je to samozřejmě špatně, lékaře to hned zbytečně kriminalizuje. Zákony by se měly vyjasnit."
