Co si myslíte o tzv. two-state solution, neboli vzniku nezávislé Palestiny, která by existovala vedle Izraele?
Hamas míní, že Palestina tu je pro Palestince, to chci předeslat. Máme-li začít s jednáním, očekáváme, že se (Izraelci) přiznají k teroru proti Palestincům. A že uznají palestinský nárok na vlastní zemi. Věříme, že hlavním městem Palestiny má být Jeruzalém. Žádáme propuštění Palestinců vězněných za osvobozenecký boj. Návrat všech uprchlíků i stržení zdi, která nás izoluje od okolí. Poté jsme ochotni vyjednávat o dlouhodobém příměří.
Takže by šlo o příměří, ne smíření.
Ano, o příměří: jsme ochotni jim (Izraelcům) zaručit klid zbraní, který potřebují. Ten by mohl trvat i patnáct, dvacet let.
Tedy žádné uznání státu Izrael?
Lze uvažovat o příměří.
Palestina je rozdělena nejen geograficky, ale i politicky. Vy vládnete v pásmu Gazy, Fatah řídí Západní břeh Jordánu. Vzájemné vztahy mezi oběma organizacemi nejsou dobré. Jste připraveni podílet se s Fatahem prezidenta Mahmúda Abbáse, alias Abú Mázina, na vládě?
Za jistých okolností ano. Je ale třeba vyřešit některé problémy. Asi víte, že Abú Mázin a jeho vláda na Západním břehu pronásleduje stoupence Hamasu. Zavřela také naše tamní charitativní instituce.
Opakuji: jsme připraveni k jednání. Pokud ale budou vládci Západního břehu pokračovat v útocích na Hamas, pokud budou i nadále následovat zájmy avanturistické politiky Spojených států, pak Abú Mázin a jeho lidé nedostanou možnost přivést na svět vládu národní jednoty.
Jaká je nyní humanitární situace v pásmu Gazy?
Humanitární situace v Gaze se blížila katastrofě již před začátkem nedávné izraelské agrese. Nyní je stav ještě horší. Válka znamenala nejen přímé utrpení civilistů, ale rovněž embargo a uzavření přechodů. Půldruhého milionu obyvatel pásma Gazy tedy trpí nedostatkem, naši nepřátelé vůči nim uplatňují kolektivní trest. Ano, naléhavě potřebujeme humanitární pomoc. Voláme i po rekonstrukci Gazy vysílené izolací.
Jak v současnosti fungují úřady? Všiml jsem si, že řada policistů nenosí uniformu. Prý ze strachu před izraelským útoky.
Zřejmě uniformy již nemají, nejsou nezničitelné, nedostatek nás sužuje dlouhou dobu...
Mám na mysli pořádek v ulicích, zločinnost...
Prioritou Hamasu po začátku izraelského útoku bylo zajištění bezpečnosti obyvatel. Nezaregistrovali jsme v této době žádný zločin. Klid v ulicích nezajišťují jen úřady a policisté, ale i celá řada dobrovolníků.
V zahraničních médiích se ovšem objevily zprávy, podle kterých lidé z Hamasu zpronevěřili humanitární pomoc.
Není to pravda. Víme, že některá média tato obvinění vznesla. Jde o propagandu.
Takže to podle vás není možné.
Ne, není to pravda. Respektive, nemám takové informace.
Četli jsme i zprávy o bojích mezi Palestinci v Gaze, o krvavých střetech mezi Hamasem a Fatahem.
Všichni Palestinci jsou si v očích Hamasu rovni, všem vláda poskytuje stejnou podporu. Stojí za námi nejen členové a stoupenci Hamasu, ale i dalších skupin bojujících za nezávislost Palestiny.
Naneštěstí, Fatah nás obvinil z násilností proti jeho členům. My říkáme: dejte nám seznam incidentů, soupis domnělých obětí, my zjistíme, zda se něco opravdu přihodilo. Pokud nějaký příznivec Fatahu utrpěl příkoří, jsme připraveni to vyšetřit. Dosud jsme ale ze strany Fatahu žádný materiál v tomto ohledu neobdrželi.
Chcete něco vzkázat české vládě, která nyní předsedá Evropské unii? Unii, která považuje Hamas jako celek za teroristickou organizaci?
Rád bych vzkázal nejen české vládě, ale vůbec všem obyvatelům vaší země: uvědomte si, prosím, že to my jsme oběťmi agrese. To my trpíme agresivní americkou politikou, to my jsme vystaveni teroru. Proto je třeba pohnat zločince, odpovědné za tyto činy, před mezinárodní soud. Žádáme vás o podporu pro Palestince v Palestině.
Změní podle vás nový prezident Barack Obama americkou blízkovýchodní politiku?
Je brzy jeho působení hodnotit. Zatím snad lze říci, že vidíme mírné zlepšení amerického postoje.
Kde jsou vůdci Hamasu? Každých pár hodin jinde...Není snadné je dostihnout, byť o nich nedávno psaly všechny noviny světa. Vládci palestinského pásma Gazy z hnutí Hamas mění z bezpečnostních důvodů v průběhu sotva několika hodin místo pobytu i termín schůzky. "Vím, kde to je," říká můj průvodce Alí do mobilního telefonu komusi na druhé straně. "Přesunuli schůzku," dodává. Nasedáme rychle do auta a záhy vstupujeme do místnosti v jedné z mnoha kancelářských budov v centru města Gazy. Pohybují se tu vážní muži s plnovousy a bez kravat. Nikde není vidět logo Hamasu. Až za dveřmi, kde hovořím s mluvčím Hamasu Fauzím Barhúmem, visí plakát s již mrtvým zakladatelem hnutí Ahmadem Jasínem. I dosud živým Ismaílem Haníjou, který po parlamentních volbách v roce 2006 vykonával funkci palestinského premiéra. Mluvíme anglicky. Mluvčí Hamasu v rozhovoru poněkud mírnil v evropském kontextu značně radikální stanoviska organizace. Přesto striktně dodržoval ideovou linii hnutí, které jak EU, tak USA považují za teroristické. Tedy žádné uznání Státu Izrael, neboť Palestina je tu především pro Palestince. V úvahu přichází dlouhé příměří, které by nejen hnutí Hamas dalo šanci nabrat síly. I uctívaný otec hnutí Ahmad Jasín navrhoval, aby vztah k Izraeli řešila až příští arabská generace. Fauzí Barhúm nebyl jediným aktivistou Hamasu, se kterým jsem se v pásmu Gazy setkal. Editor hnutí stranící televize Al-Aksá se nechtěl představit a nervózně sledoval hodinky, jak se naše schůzka protahovala. Stáli jsme u trosek jeho stanice, kterou izraelští letci zničili hned zkraje svého útoku na konci loňského roku. Proč ten strach? V pásmu Gazy koluje informace, podle které snad až pětina jeho obyvatel pracuje pro izraelské služby. O zahraničních novinářích to prý platí dvojnásob. |
