"Habíbí," ozval se nakonec z malých reproduktorů sladkobolný arabský hlas. Vše je jasné: píseň s oslovením "miláčku" si přece neposíláme jen tak, byť je toto slovo v arabských textech, zdvořile řečeno, přinejmenším nadužívané.
Nejsem voyeur. Jen jsem vedle opatrně flirtující a notně se červenající dívky seděl v jedné z mnoha těsných internetových kaváren východního, převážně arabského Jeruzaléma.
Počítač a internet zkrátka dobyly srdce muslimů, především těch mladých. A nejen bohatých. V uprchlické čtvrti palestinského Betléma, ve stínu osm metrů vysoké zdi oddělující město od židovských území, praská ve švech počítačová herna přetékající osmi- až desetiletými "pařany" s joysticky v rukou.
Podobně řádí školáci v Maroku, Egyptě, Libanonu. A nejen oni. O radikálních džihádistech, vystavujících na síti popravy zajatých západních rukojmích, v tuto chvíli raději pomlčím.
Internet využívají i muslimy ctění duchovní: osobní webovou stránku má jak reformní íránský exprezident Muhammad Chatámí, tak konzervativní arabský kazatel Júsuf Karadáví, proslavený pravidelným pořadem v televizi Al-Džazíra.
Právě populární Júsuf Karadáví stál na konci minulého století u zrodu hojně navštěvovaného webu "Islam Online". Zde se mladý muslim dočte nejen o své víře, ale i o manželství, sportu, koexistenci s nemuslimy či vhodnosti těch kterých filmů.
Medvídek Pú? Užijte si ho
Během bizarního, většinou na internetu vedeného sporu o Medvídka Pú, kterého přehorliví muslimové označili za hrdinu pro arabské děti nevhodného, zasáhl Islam Online na straně rozumu.
Šlo o to, že se zmíněný medvídek Pú přátelí s Prasátkem, tedy se zvířetem, které islám považuje za nečisté. Na závěr recenze snímku, jehož hlavním hrdinou bylo samo Prasátko, svými druhy dočasně opuštěné, Islam Online napsal: "Tento film je vhodný pro všechny věkové skupiny. Užijte si jej."
Mimochodem, na kauzu pronásledovaného Prasátka jsem se ptal známých v libanonském Bejrútu, egyptské Káhiře i palestinském Ramalláhu. Dotázaní si mě vždy změřili velice zkoumavým pohledem a odvětili, že o žádné perzekuci neslyšeli.
S chutí do cenzury
Nástup internetu v muslimském světě však znamená bolest hlavy těch režimů, které si zvykly ovládat média. A to jsou zvyklé prakticky všechny vlády islámského světa, snad s výjimkou Turecka a několika liberálnějších zemí.
Muslimské vlády se s chutí pustily do cenzury globální sítě. Nevládní organizace OpenNet Initiative konstatuje, že osm muslimských režimů omezuje informační svobodu svých uživatelů "významně" či "značně". Další pak dozorují internet nárazově či zakazují některé stránky.
Saúdové koukají. A klikají
Do internetové konfrontace se saúdským režimem se pustili signatáři petice požadující více svobody a demokracie v této konzervativní monarchii.
Navzdory faktu, že petici podepsali i islamisté, se západní experti shodují, že jde o akci prodemokratickou. S notnou dávkou zjednodušení lze tento pokus srovnat s předlistopadovými Několika větami.
"Občané mohou své zájmy plně prosadit jen prostřednictvím parlamentních voleb, ve kterých mají právo hlasovat všichni dospělí, muži i ženy," píše se v dokumentu, který volá i po odstranění korupce. A který již podepsalo minimálně přes sto lidí.
Režim reagoval po svém. Několik autorů výzvy zadržel s tím, že jde o "stoupence terorismu".
I podstatně liberálnější Egypt dal najevo, že si hodlá udržet síť pod kontrolou. Tamní soud před týdnem poslal na čtyři roky do vězení autora internetového zápisníku, který označil islámskou univerzitu Al-Azhar za extremistickou a jednoho z druhů proroka Mohameda za radikála.
Cyničtí jazykové však tvrdí, že vaz mu zlomilo až tvrzení, že egyptský prezident Husní Mubarak je diktátor.
