Letos šedesátiletý Jan Kryl píše i své písně a básně, jako by chtěl štafetu svého bratra dál nést navzdory písničkářově předčasné smrti. V září po roční pauze způsobené uzdravováním se z autohavárie opět vyrazil s pásmem vzpomínání na Karla Kryla do středních škol a učilišť. Mezi mladé lidi, které nemusely prožít dětství v komunismu.
V nich na rozdíl od lidí poznamenaných minulým režimem vidí naději pro tuto zemi. I když občas musí překousnout, že mu nějaký student řekne, ať zahraje Morituri od Landy.
"Ale mladí lidé jsou dnes suproví, nádherní a jiní. Zaplaťpánbůh. Možná se jich jejich rodiče děsí tak jako naši rodiče či prarodiče nás, když přišla doba hippies. Ale mám z nich radost," říká Jan Kryl.
Dnešní mladí lidé podle něj už za sebou netáhnou břemeno schizofrenie. "Už neslýchají doma, tohle nesmíš na veřejnosti říct. Oni si naopak říkají, co chtějí. A mají neomezený přístup k informacím. Ty nikdo jen tak nezblbne. Jen potřebují nastartovat. Trochu se o to i já snažím," říká bratr slavného písničkáře.
Jan Kryl říká, že si váží například šestnáctileté dívky, která za ním přišla nedávno po koncertu ve Stříbře.
"Nemohla pro slzy mluvit a děkovala mi za to, co jsem tam předvedl. Vím, že přišla i za ty, co se styděli. Přitom kdyby to ty mladé nebavilo, tak to dají jasně najevo. Dědku, vrať se do hrobu a nazdar. Ale oni vydrží dvě hodiny poslouchat, a když mluvím o Karlově smrti, tak byste špendlík uslyšeli. Tak snad Karlovi ostudu nedělám," říká Jan Kryl.
Dnes a zítra koncertuje bratr Karla Kryla na Slovensku. "Pořád se cítím jako brácha Čechoslovákem. A těší mne, jak Karla stále na Slovensku berou. Když jsem před časem hrál gymnazistům v městečku Šahy, měli všechny desky Karla ve vitríně a věděli o něm víc než české děti," vzpomíná Jan Kryl.
Říká, že má dnešní mladé lidi raději než některé matadory z kulturní sféry, kteří se často pasují na znalce Karla Kryla a jeho přátele.
"Někteří veřejně známí lidé si totiž vymýšlejí neuvěřitelné nesmysly a pak je dokonce pouštějí do éteru. Třeba, že Karel se s tátou a se mnou neměl moc rád. Když jsem to slyšel už poněkolikáté, musel jsem jim napsat výhružný dopis. Od té doby, musím zaklepat, dali pokoj," říká Jan Kryl.
"Mnohem víc mi ale vadí, že si dnes komunistické rádio bere Karla za svého zpěváka, že se Ransdorf s Grebeníčkem přiznávají, že za totáče poslouchali Kryla, nebo že agenti StB a fašisti zpívají na veřejnosti," dodává.
Chtěl se Nohavica na Helfštýně očistit?
V pondělí Jan Kryl až do noci sledoval na internetu diskuzi na téma písně, kterou o písničkáři Jaromíru Nohavicovi nazpíval Jaroslav Hutka.
V písni velmi otevřeně viní populárního ostravského barda, že "na cestě do Vídně zachoval se bídně, písničkáře Kryla jidášsky objal, klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal". - více zde
"Je neskutečné, že se na to přišlo obecně až tak pozdě, i když já už to vím dlouho od Petra Cibulky. A vzpomínám na Helfštýn, kde si Jaromír Nohavica vymyslel před časem velký pořad písní Karla Kryla. Představil ho jako poctu mému bratrovi. Ale já si myslím, že se chtěl spíše očistit od toho, jak se choval. Tehdy jsem ještě nevědoucí i já seděl v publiku. Až přednedávnem mne však pořádně naštvalo, že tento pořad dala Česká televize v den desátého výročí smrti Karla v nejlukrativnějším čase a naopak Karla vysílala ve čtyři ráno," říká bratr Karla Kryla.
Pohřeb, pak euforie
Na listopad 1989 vzpomínali oba bratři s dvojími pocity. Na jedné straně mohl poprvé Karel Kryl 30. listopadu přicestovat z emigrace do Československa. Ve dnech bouřících Letenských plání a Václaváků však přijel především na pohřeb své maminky, která 23. listopadu 1989 zemřela.
"Se ženou jsme prožívali revoluční dny tak, že jsme jezdili za těžce nemocnou maminkou do porubské nemocnice. Karel se tehdy nepřijel radovat. Karel přijel na její pohřeb," vzpomíná Jan Kryl.
Až po pohřbu vplul Karel Kryl do událostí a mohl vystoupit i na Václaváku. "Ač truchlil, dostal velikou satisfakci od lidí. Všichni znali přes všechny zákazy jeho písničky. Prožil euforii," vypráví Jan Kryl.
A také zazpíval před plným Václavákem hymnu s Karlem Gottem. "Nejdřív mu za to vynadala sestra, pak já. Karel se vždy bránil, že on nevystupoval s Gottem, ale Gott s ním. Organizátoři to tak zorganizovali a Karel to těžce nesl," říká Jan Kryl a dodává, že jeho bratra později hodně štvalo, že listopad 1989 byl právě sametový.
"Komunisté měli tehdy dostat přes držku," míní Jan Kryl.
Líbil by se Karlu Krylovi dnešek, osmnáct let po revoluci? Doba, kdy Česko ekonomicky roste? Jan Kryl si myslí, že spíš ne.
"Ekonomicky sice jdeme dopředu, ale zadlužujeme se čím dál víc. Děti dnešních dětí budou splácet dluhy těchhle vlád. Naši politici by měli vědět, že dál se zadlužovat lze jen tak dlouho, než přijde exekutor. Pak můžete skončit pod mostem," říká Jan Kryl.
