"V Izraeli musíš do armády, ta ti dá zbraň, mundúr a pošle tě na libanonskou hranici," vypráví o povinné vojenské službě sedmadvacetiletý Jakov, jehož předci přišli do země zaslíbené z Ukrajiny.
"A tam, na hranici, bývá horko. Jdeš od mámy a rozehraný počítačový hry rovnou do války. Není to pakárna?" ptá se Jakov a upíjí z piva, které mu pohotově přistrčil barman v jeruzalémském klubu Starý přítel.
U "starého přítele" vládne decentní přítmí, rocková hudba a mládež, která se tu schází. Koncem týdne tu bývá koncert, jindy jen veselo.
Díky "rockující" omladině tak přestává platit bonmot, podle kterého je nejživějším místem ve starosvětském Jeruzalémě dálnice do kosmopolitního Tel Avivu.
Jací tedy jsou mladí Izraelci? Jisté je, že v mnoha ohledech jiní než jejich arabští vrstevníci ze sousedních zemí. I než jejich (pra)rodiče, kteří za Izrael bojovali a umírali.
Nynější mladí obyvatelé Izraele žijí v demokracii, byť válčící, a v relativním přepychu, o kterém si arabská omladina může nechat zdát.
Symbolika na prodej
Izraelské symboly a instituce v zásadě respektují, nepovažují je však nutně za posvátné. Stačí nahlédnout do obchodů na hlavní jeruzalémské Jaffské třídě.
"Má práce pro rozvědku je tak tajná, že už nevím, co dělám," hlásá nápis na triku. Nemluvě o kipách, tedy židovských čepičkách, které lze koupit nejen v barvách USA či Británie, ale i s typickým logem amerického basketbalového týmu Chicago Bulls nebo s nechápající tváří animovaného hrdiny Homera Simpsona.
Demokracie, dle měřítek ostatních blízkovýchodních zemí bezbřehá, však panuje i v izraelských rodinách, a to včetně té premiérské.
Předseda vlády Ehud Olmert, druhdy pravicový jestřáb, se oženil s levicovou spisovatelkou Alizou. I jejich synové Šaul a Ehud inklinují k levici: odmítli prý sloužit v Palestině (Šaul), respektive armádě vůbec (Ehud). Olmertova dcera Dana žije se svou partnerkou ve společné domácnosti a bojuje za práva lesbických žen.
Mladý politik? Často pragmatik i radikál
Spíše evropský je i vztah mladších obyvatel Izraele k politice, která je buď prakticky nezajímá, nebo je téměř pohltí.
Vzhledem k věku lze u pohlcených očekávat, že jejich názory budou spíše radikální. Zajímavé však je, že spíše než ideály se mladí politici zaklínají pragmatismem.
Třicetiletý Alex Miller je nejmladším poslancem Knesetu, tedy izraelského parlamentu. I jeho poradci a asistenti jsou mladí, nejvýše třicetiletí. Všichni jsou aktivní, velmi vstřícní, zaneprázdnění a patří ke straně Izrael je náš domov, která je experty považována za pravicově radikální či populistickou.
A to hlavně pro stranický, na etnickém principu vypracovaný plán výměny území obývaného Araby s izraelským občanstvím za ty části palestinské autonomie, kde žijí židovští osadníci.
Také díky tomuto kontroverznímu návrhu obsadilo zcela nové hnutí po loňských volbách do Knesetu jedenáct křesel. A nyní je i členem vládní koalice.
"Chceme chránit stát Izrael. Považujeme se ale za stranu pragmatickou, profesionální, akční," vysvětluje moskevský rodák Miller ve své parlamentní pracovně, kde to vypadá vzhledem k výzdobě i věku jeho spolupracovníků spíše jako na vysoké škole.
"Žádný stát přece nestojí o občany, kteří ho otevřeně nenávidí. A takoví se tu najdou. My říkáme: každý, kdo žije v Izraeli, musí respektovat náš stát, vlajku, symbol," říká Miller.
Dodává však zároveň, že kdokoliv bude chtít zůstat izraelským občanem, možnost dostane. Mladá strana přinesla i nové návrhy, v blízkovýchodním kontextu ovšem poněkud bizarní. Izrael by prý měl usilovat o vstup do NATO a EU.
"Od vstupu do Unie si slibujeme i ekonomický profit: nám se zdá, že všechny státy z tohoto spojení získaly," říká nadšeně Miller.
Otázkou zůstává, kam se nová izraelská generace vydá. Může se pokusit strategicky vymanit z Blízkého východu ještě užším spojením s USA a Evropou. Má také šanci více se přiblížit Blízkému východu i jeho arabským obyvatelům.
Rozhodnou to ti mladí Izraelci, kteří nyní nastupují s iPodem v uších do bojových akcí.
