SPECIÁL: Příběhy železné opony
Tragický příběh se stal v době, kdy se v Sovětském svazu mluvilo o přestavbě a kdy už změny ve východní Evropě visely ve vzduchu. Na zbytečnou smrt východoněmeckého mladíka ale v současnosti nikdo nechce vzpomínat a většina pamětníků odmítla vypovídat.
Psi jako vražedný nástroj
Lze tedy vycházet pouze z výpovědí v tehdejších spisech. Psi, kteří posloužili pohraničníkům jako vražedný nástroj, byli umístěni v malých kotcích přímo v hraničním pásmu. Elektricky ovládaná dvířka mohla hlídka otevřít i na dálku. Psi pak rychle útočili.
Velmi úzké hraniční pásmo oddělovalo od Rakouska bratislavskou čtvrť Petržalku, takže k přeběhnutí za železnou oponu stačil jen kousek. To byl důvod, proč byli v tomto prostoru nasazováni psi. A to byl také důvod, proč si toto místo k útěku vybral východoněmecký mladík Hartmut Tautz. Nebylo mu ani devatenáct let.
Tautz přijel do Bratislavy a ubytoval se na studentské ubytovně. Už hranice do Československa překročil nelegálně. V Bratislavě se pak rozmýšlel, kde překročí hranici ke svobodě. "On si to místo vyhlížel dlouho. Asi se mu zdálo výhodné. K útěku se odhodlal kolem desáté večer. Ale nejsmutnější na tom je, že se mu to skoro podařilo, vždyť on se dostal skoro až na to rakouské území," říká historik Lubomir Morbacher.
"Ten pocit, když se na vás řítí psi, je hrozný. Prodíráte se kukuřicí a slyšíte odněkud zdálky vrčení psů, vidíte jejich světélkující obojky, potom přijde obrovská rána, povalí vás, psi s vámi škubou, starší pes jde nahoru, na rameno nebo na ruku, mladší níž. Máte stažený žaludek, třepou se vám svaly," tvrdí psovod Petr Žižka, který také sloužil o pohraničníků.
Pohraničníci vezli zraněného na služebnu
Německý mladík boj se psy prohrál. Na těžce zraněného uprchlíka narazila hlídka ve složení Ivan Hirner a Oldřich Kovář. "Asi 10 metrů od kraje kukuřičného pole jsme zpozorovali muže ležícího na zemi na levém boku, hlavu obrácenou směrem k demarkační čáře, která se nacházela od tohoto místa asi ve vzdálenosti 20 metrů. Vedle muže ležel na zemi služební pes Roby a služební pes Ryšo obcházel kolem něho," vypověděl v úředním záznamu Hirner.
"Tento muž měl více zranění. Měl stáhnutou kůži i vlasy na zátylku, měl zranění na spánku, ze kterého mu tekla krev, dále zranění na stehně. Viděl jsem, že na zemi se tento muž potom obrátil na záda a něco nesrozumitelně říkal a byl bezvládný. Já se ho zeptal, zda nemá nějakého společníka, ale on neodpovídal, jen sténal bolestí," uvedl dále pohraničník.
V té chvíli by snad bylo možné ještě mladíka zachránit. Jenže pohraničníci ho vezli na rotu místo do nemocnice. Tam se dostal až se zpožděním. Mezi zadržením a odvozem do nemocnice uplynula hodina dvacet.
Prokuratura: Vše bylo v souladu s předpisy
Tragický případ je výjimečný ještě z jednoho hlediska. Hned po drastické smrti bylo zahájeno trestní stíhání, což bylo na tu dobu neobvyklé. Ještě ve stejném roce ale bylo ukončeno. "Služební zákrok byl v souladu s předpisy i zákonem o ochraně státních hranic. V tomto případě nejde o podezření z trestného činu," uvedl tehdy vyšetřovatel vojenské prokuratury Tibor Gaplovský.
Smutný příběh mladého Němce měl jediný výsledek - psi pobíhající na hraniční čáře byli označeni za nebezpečné a s ohledem na sousední země se hned po tomto případu přestali používat v prostoru mezi železnou oponou a hranicí.
Podrobnosti o případu se dozvíte v dnešním díle Příběhů železné opony od 22:05 na ČT1.
