Pokud nejste Američan, přijatelnějšího kandidáta byste však asi nenašli. Má vzhled prezidenta z hollywoodského filmu, vyzařuje americké zdraví, sebevědomí a úspěch.
Vydělal poctivě 250 milionů dolarů, zachránil olympiádu v Salt Lake City před krachem, jeho život je bez poskvrnky. Je charizmatický, vtipný, chytrý a se svou ženou, s níž je od jejich první schůzky, se prý nikdy nepohádal.
Prezidentský kandidát jako z románu. Má všechno a oproti svým soupeřům ještě něco navíc. Jenže něco z toho, co stálo za jeho úspěchem, je koulí na jeho noze. Romney je mormon.
Hůř než on by na tom byl jen muslim, který by se ucházel o Bílý dům. Tohle není přehánění: prezident mormon je pro Ameriku jen o pár procent snesitelnější než prezident muslim.
Kdyby nebyl mormon, zřejmě by byl jednička mezi republikány. Smůla. Rozhodně je na tom přece jen lépe než zakladatel mormonské církve Joseph Smith, jenž roku 1844 také kandidoval na prezidenta: toho tehdy při kampani dav lynčoval.
Trochu vám to nejde do hlavy. Když přijedete do Salt Lake City, kde sídlí mormoni, známá a úspěšná církev, vidíte vymydlené město plné usmívajících se lidí přetékajících touhou vám nějak pomoci.
Romney navíc není žádný potulný kazatel, který chytil vlnu. Byl guvernérem státu Massachusetts. Jeho otec byl guvernérem Michiganu a v roce 1968 se rovněž ucházel o Bílý dům.
 . VŠECHNY ČLÁNKY ZDESouboj o bílý dům |
Tak co ti Američané proti mormonům mají? Země, která v neděli nechodí do kostela, to těžko pochopí. John Fitzgerald Kennedy by o tom mohl vyprávět své.
Řídil papež Kennedyho?
Romney připomíná JFK. Má šarm, bílý úsměv i schopnosti - a také těžký náboženský handicap. Když Kennedy kandidoval na prezidenta, měl podobný problém jako dnes Romney: byl katolík. Musel zcela vážně vyvracet Americe její dojem, že pokud bude prezidentem, bude ho z Vatikánu řídit papež.
Podobně jako před několika dny Romney, musel i Kennedy v roce 1960 přesvědčovat: "Nejsem katolický kandidát pro Bílý dům, ale demokratický kandidát pro Bílý dům, který je shodou okolností také katolík. Žádný katolický duchovní mi nebude říkat, jak mám jednat."
Převážně protestantská Amerika tehdy měla vůči katolíkům podobnou nedůvěru jako dnes vůči mormonům. Mormoni jsou obdobně jako katolická církev řízeni vertikálně, na špici stojí jediný muž, a protože jejich organizace připomíná spíš nějakou korporaci, Američané inklinují podle historika Gila Troye citovaného deníkem The Washington Post k "neurčitým obavám z autoritářství zakořeněného v Salt Lake City". Co když odtud budou řídit svého člověka v Bílém domě, že?
Jenže problém je ještě hlubší. Zatímco mormoni se považují za křesťany, mnozí protestanti, kteří tvoří velkou část republikánských voličů, v nich vidí jen odpadlíky a členy nějaké rouhačské sekty. Průzkum Gallupova institutu ukázal, že nepříznivé mínění o mormonech, kteří jsou čtvrtou největší církví v USA, má 46 procent Američanů. A 35 procent by mormonovi nikdy nedalo hlas.
Moc silný tabák
Americe nevadilo zvolit si muže, jako je George W. Bush, jenž se před útokem na Irák neradil s otcem, nýbrž s Bohem, ale mít po něm prezidenta, kterého víra zavazuje věřit, že Kristus po vzkříšení navštívil Ameriku a indiáni jsou ztracení Židé, jim už připadá jako příliš silný tabák.
Američané mají dnes i menší problém s tím, kdyby v Bílém domě byla žena nebo černoch, než kdyby tam zasedl mormon.
Staré předsudky a podezřívavost vůči "odpadlíkům" pořád žijí. Mormoni jsou příliš úspěšní, příliš organizovaní a příliš dokonalí. Když jste v Salt Lake City, lidé se na vás usmívají, ale voskovost některých úsměvů vám připomene film Stepfordské paničky.
Amerika považuje mormony také za tajnůstkářské, k čemuž oni sami napomáhají: obřady včetně svateb jsou přístupné jen mormonům. A nikdo nesmí prozradit, co se v kostele dělo.
To vyvolává pocit, že mormoni mají co tajit, a náznaky, že při jejich obřadech se dějí podivné rituály. To slýchá Mitt Romney i teď během kampaně. Často jde o hodně stará obvinění. Samozřejmě, že často přijde na přetřes polygamie.
Polygamní bumerang
Kdysi si totiž mormoni počínali jako husité a "na množství nehleděli". V jejich případě šlo však o manželky. Když turisté přijdou do domu Brighama Younga, vůdce mormonů, jenž je dovedl do Utahu, prohlédnou si v ložnici postel a jízlivě se ptají, jak se tam vešlo všech jeho 55 manželek.
Bylo to tak: čím více žen má muž, tím lepší postavení v nebi získá. Kvůli tomu hnali Američané v 19. století mormony ze svých měst a zabíjeli je. Když mormonům v roce 1894 hrozilo, že je kvůli mnohoženství nevezmou do Unie, Bůh jim poradil, aby ho zrušili. Stalo se, ale tohle stigma na nich ulpělo dodnes.
V zapadlých částech Utahu existuje několik desítek tisíc ilegálních "plurálních manželství", jak tomu říkají, ale kdo je přistižen, je vyobcován z církve.
Jenže téma se vrací a vrací, takže spousta obyčejných Američanů věří, že polygamie trvá dosud. Mitta Romneyho kvůli tomu mučí média (je to přece pikantní téma) a on to nemá jednoduché: "Neumím si představit něco hroznějšího než polygamii," dušoval se před časem, aby získal srdce Ameriky. Jenže tím zase naštval spoustu mormonů.
Urazil předky s jejich mnoha manželkami. Svého taky. Jeho dědeček jich měl pět.
